Sluneční světlo

SLUNEČNÍ SVĚTLO

Tmavý pokoj,postel,stůl a dvě židle.Na první pohled bez jediné známky života.Ale co to?Že by přece jenom?Ano,tam v koutě sedí chlapec.Kouká někam do neznáma a hořké slzy mu stékají po tvářích.C o ho asi rozplakalo a proč tu teď tak sedí a sám?Odpověď ani nemusíme dlouho hledat.Vše je napsáno v dopise,který leží na jinak prázdném stole.Ptáte se proč dopis?Snad se nechce…?Ano chce!Chce se zabít a se vším jednou pro vždy skončit .Všechny,které miloval ho opustili a hlavně jedna.T o ona mu ublížila a kvůli ní tu teď tak sedí.Miloval jí z celého srdce,dal ji všechnu svoji lásku…možná i ona ho milovala,alespoň mu to říkala.Ale proč by ho potom opouštěla?Odešla bez jediného vysvětlení.Poslední dobou se chovala velmi divně.A pak…Řekla jen,sbohem,bylo to moc krásný,ale zapomeň na mě!!…A od té doby už o ní neslyšel…Nevěděl co si počít,byla celý jeho život.A když tady teď není,tak proč by tu měl být on?

Nakonec vstal,setřel si slzy,přešel tmavým pokojem až je stolu.Z kapsy vytáhl žiletku a položil ji vedle dopisu.Posadil se a naposledy si přečetl co napsal.Pak dal dopis do obálky s nápisem"PRO TEBE".

Pak vzal žiletku do ruky.Ta se jako stříbro zaleskla ve slunečním světle.Ale náhle si uvědomil,že to vlastně není možné,když kolem něj byla černá tma.Odkud se vzalo to světlo??

Otočil se směrem ke dveřím a tam stála ona,obklopena právě tím slunečním světlem.Vypadal jako anděl.Dlouhé havraní vlasy jí spadaly k pasu a její krásné oči se jí zaleskly slzami,když ho viděla.Rozběhla se k němu s otevřenou náručí.Chlapec jen dál seděl,nevěřícně na ní koukal a nic nechápal…Dívka mu padla do klína a vše mu začala hned vysvětlovat.Řekla mu,že ho opustila protože se bála.Bála se lásky k němu.Ještě k nikomu nic takového necítila,tak byla zmatená a myslela si,že když ho opustí,že udělá nejlíp,ale nedošlo jí,že dělá pravý opak.Nevěděla,že on ji taky miluje a že by byl schopný se kvůli ní i zabít.Až když nad tím potom přemýšlela,došlo jí to.Uvědomila si,jakou chybu udělala,ale nevěděla jak to napravit.Bála se jít za ním,protože si myslela,že už jí nebude chtít nikdy vidět.Ale když se dozvěděla o tom,že chlapce dlouho nikdo neviděl a že vůbec nevychází z domu,dostala strach a šla za ním.A díkybohu přišla včas…

Chlapec tomu pořád nemohl uvěřit,připadalo mu to jako sen a jen čekal,kdy se z něj probudí.ta kterou tak miloval,mu teď ležela v náručí a mezi tichým pláčem slyšel jak šeptá:,,Odpusť mi…''A pak…?Vzal dívku za ruku,pohlédli jí do jejich blankytně modrých očí a řekl jí:,,To ty mi odpusť!Měl sem ti říct jak moc tě miluju a co pro mě znamenáš.Od teď ti to budu říkat klidně každou minutu až do konce svého života.Jen aby si už nikdy nepochybovala!!!''

Nakonec pomohl dívce vstát,setřel jí slzy a políbil jí…A pak vyšli ruku v ruce vstříc novým dnům protkaný slunečním světlem…