Hon za dokonalostí

18.5. 2007

Milý deníčku, jsem úplně normální patnáctiletá holka. Jako většina se zajímám o kluky, módu, nějaký ten sport, klábosení s kámoškama a dak dál :) Moje nejlepší kámoška mě zradila, jelikož mě přebrala kluka, kterého jsem měla ráda, a který se mi moc dlouho líbil. A ona to samozřejmě věděla! Nikdy jí to nezapomenu. Od této chvíle se budu svěřovat jen a jen tobě, jelikož k nikomu živému v nynější době nemám důvěru! Mohl by mě ublížit stejně nebo dokonce ještě hůř než ona!

21.5. 2007

Ahoj, tak jsem zase tady! Dnes jsem měla celkem úspěšný den. I když se s Klárou pořád nebavím, nějak mě to přestává vadit. Jsem najednou víc volná, nespoutaná, o všem si rozhoduju zcela sama a nikdo mě neomezuje. Dnes si asi půjdu koupit nějaké oblečení, takže pro dnešek končím.

22.5. 2007

Dneska má nálada klesla na bod mrazu. V obchodech jsem si nic nekoupila, jelikož mě bylo všechno velký nebo naopak moc malý a nebo se mě to zase nelíbilo... Asi budu muset zhubnou, abych si mohla koupit to hezký tričko, které bych potřebovala o velikost, možná dvě, větší.

30.5. 2007

Takže můj milý deníčku, dneska jsem začala s rapidními změnami v mém dosavadním životě. Rozhodla jsem se, že zhubnu tak o dvě, o tři kila, víc ne! Začnu jíst zdravě a budu se konečně věnovat nějakému tomu sportu. Asi zahájím docházku na aerobik. Myslím, že toto by mělo zabrat.

15.6. 2007

Ahojky, dneska se mě má nálada vyšplhala opět na vysokou hodnotu. Nejenže můj vysněný idol dal Kláře kopačky, moje váha klesla o neuvěřitelných 5 kilo dolů. To jsem vážně nečekala! Myslím, že toto už bude stačit, ale v mé dietce budu pokračovat dál, jelikož se bojím jo-jo efektu.

30.6. 2007

Čau, dnes je můj nejšťastnější den v mém životě! Nejen že mám narozky, a mám na sobě mé dávno vyhlídnuté tričko, ale Lukáš se mnou začal chodit. Klára je teď pro změnu nasraná na mě! Ale mě to nevadí, Lukáš už je jen můj! Navíc začaly letní prázdniny a s nimi i mnohem víc svobody než jsem měla doteď. A to mě vážně moooc těší :D

8.7. 2007

Lukáš je na mě moc milý a neustále mě dává nějaké dárky. Většinou mají celkem vysokou hodnotu. Kdoví jestli takové dával i Kláře. Ale tu sem teď nebudu míchat. Řekl mi také, že by bylo fajn, kdybych ještě tak 2 kila zhubla, že bych pak byla ještě víc sexy než jsem teď. Asi ho poslechnu. I když jsem o tom dost přemýšlela, jelikož měřím asi tak 170 cm a vážím 52 kg, ale nejspíš poslechnu Lukášuvu radu. Je přece jenom starší a zkušenější. Na druhou stranu nechci skončit jako nějaká anorektička nebo bulimička. U mě se to ale nestane, protože ráda jím, ale budu se muset omezit abych ty 2 kila shodila.

19.7. 2007

Ahoj deníčku. Je to vážně super. Už vážím jen 49 kil. Všechny trička jsou mě ale celkem velká a tak asi vyrazím na nákupy, abych se mohla Lukášovi předvést v něčem novém, neokoukaném. Hodně mě podporuje. Říká, že mám vážně super figuru a tak jsem se rozhodla, že ještě něco shodím. Abych ho ještě víc překvapila. Byla jsem na šestnáctileté prohlídce a doktorka mě řekla, abych už na váze rozhodně neubírala. Ale já chci! Chci se líbit všem a chci, aby se po mě ostatní kluci otáčeli. Já vím, že toho chci naráz trošku moc, ale třeba mě to vyjde.

19.7. 2007

Čau. Dneska se se mnou Lukáš rozešel, ale kašlu na něj. Řekl mi, že šlo o jakousi sázku. Ale jsem zase volná. Navíc s mou postavou můžu mít každého, na koho se podívám! Zase ručička na váze ukazuje o kilo míň. Skoro nejím, snažím se ale neustále pít.

15.8. 2007

Ahoj. Asi jsem to nějak zvorala. Mamka zavolala lékařce jelikož jsem to už dvakrát po sobě nedostala a ta mě poslala do nemocnice. Doktor na mě divně koukal a máma s ním. Na něčem se domluvili, ale to jsem neslyšela. Pak mě postavili na váhu. Mamka měla v očích strach a bezmoc. Na váze se ukázala hodnota 41. Mě to přišlo super, dokonce zase o kilo míň, než když jsem se vážila předchozí den. Ale doktor s mou matkou moc šťastně nevypadali. Opět si něco řekli a odjeli jsme z nemocnice zase domů. Mamka do mě po cestě něco hustila, ale mě to šlo jedním uchem tam a druhým zase ven. Když jsme přijeli postavila přede mě talíř s pořádnou dávkou brambor a velkým řízkem. Stála u mě tak dlouho, dokud jsem to nesnědla.

30.8. 2007

Milý deníčku. Když jsme předevčírem jeli opět do nemocnice, tentokrát si mě tady nechali. Moje váha se nyní rovná hodnotě 38. Všechny trička jsou mě velké, dokonce jsem si to poslední, koupila v dětském oddělení. Tužku skoro neudržím v ruce, strašně mě to vysiluje, proto pro dnešek končím, ahoj.

2.9. 2007

Dnes jsem měla nastoupit do druhého ročníku gymnázia, ale není tomu tak. Stále ležím v nemocnici. Krmí mě nějakými nechutnými jídly. Už nevím, jak jim mám říct, že to jíst nechci a nepotřebuji. Slyšela jsem, jak sestra říkala doktorovi, že je to se mnou zlé. Dokonce za mnou byla Klára. Řekla mi, že se Lukáš vsadil s nějakým kámošem, že se mi nepodaří zhubnout, i když jsem už předtím byla dost hubená, Když viděl, jak to se mnou vypadá, raději prý vycouval. Nevím jestli jí mám věřit. Řekla mi, abych se dala dohromady, a ať neblbnu, že nejsem žádný slaboch.

18.9. 2007

Každý den mě váží. Už vážím zase 45 kilo. Klára mi každý den donáší nějakou čokoládu. Možná že příští týden bych mohla jít domů. Cítím se mnohem lépe než před půl měsícem. Doktor mi říkal, že budu ale muset ještě chodit na nějaké prohlídky a tak. To mě ale nevadí, hlavně abych už byla doma. .

2.9. 2007

Dnes mě propustili z nemocnice. Sestra mě chválila, že jsme u nich prý nebyla tak dlouho. Na poslední týden ke mě do pokoje přiřadily holku, která vážila jen 35 kilo a byla asi o 2 centimetry menší než já. Vypadala jako chodící kostra. Uvědomila jsem si, že takto už nechci nikdy skončit. S Klárou už se zase kamarádím jako dřív. Jen je škoda, že jsem si tyto prázdniny vůbec neužila. Za ty tři měsíce je ze mě úplně jiný člověk. Nikdy už nebudu poslouchat rady nějakého praštěného kluka, který se mnou navíc chodil jen kvůli sázce. Tak jdu zase nakupovat, jelikož je mě všechno malé, ale vůbec mi to nevadí :) !