Z konce světa

Blíží se vánoční čas a rána už jsou chladná.Dopínám bundu,šátek pevněji přivážu ke krku a seskočím ze schodku na zmrzlou zem.Lešení už dávno zmizelo,ale přesto svou chůzí hlouběji spojuji kousky cihel s hlínou.Ptáci přestali zpívat.Zbyl mi jen ubohý pohled na lysé větve kdysi bdělých stromů.Kýčovitá zelená barva našeho paneláku mi nějak nejde v soulad s pochmurnou šedí okolí.Kličkuji kolem aut a zkřehlými prsty píšu na zamlžená okna básně.Na malé loučce u pomalované kotelny se vznáší blízko stonků zbylé trávy jemná mlha."STOP FAŠISMU" hlásá ten obludný nápis na dveřích zmíněné kotelny.
Na zastávce s vybitým sklem vždy stojí spousta lidí.Zima se jim uchytává na kabátech.Někteří mlčí,jiní se slovy snaží začít den.Čekám,až konečně přijede autobus.Z mými zády jsou další nápisy.Nemám odvahu je číst.
V rádoby moderním nízkopodlažním autobuse č.26 vypínám mysl.Nacházím se v mikrospánku.Pirát silnic se řítí od panelového bludiště co nejrychleji na nádraží.Poznávám to tu.Nic se nezměnilo.Obří budova a nekonečně mnoho zastávek.A lidí.Míhají se kolem jako v obrovském mraveništi.Zrovna,když mi zrak padne na třešničku na dortu-okřídlené kolo vlaku-prosviští metr ode mě zběsilá tramvaj.Záchranuvidím v dalším autobuse.Jakmile konečně stanu před školou,která ke mě natahuje své neviditelné ruce,pomalu se probouzím.Otevřu dveře a dávám tak v sázku šest hodin života