Nová škola

,,Vstáááávej" ječí ma mě přes zeď sestra z vedlejšího pokoje. Pomalu a neochotně se probouzím a zjišťuju, že je 1. září a já musím do školy. Neochotně na sebe navleču svoje nejoblíbenější rifle. Sedám si na postel, když v tom se rozvalí dveře. ,,Tak co, kde seš, už abysme šli!" ječí stále sesta, která nemůže pochopit, že nikam jít nechcu... jí se to mluví, když jde do stejné školy, třídy a prostě všechny tam zná. Ale já? Já začínám "od znova". Nastupuju do prváku, kam jsem se dřív tak těšila, ale teď? Raději bych šla znovu do devítky, za těma skvělejma lidma! ,,Héééj" začne zase ségra. ,,Vždyť už jdu" odtrhnu se od svých myšlenek a nepříliš s ochotou na sebe soukám tričko. ,,Tak dělej nebo ti ujede autobus" začne ještě máma, volající z kuchyně. ,,Už jdu, sakra!" procedím mezi zuby.
,,Buch, buch buch" ozývá se naším panelákem, když se řítím ze schodů. Beru je ob jedem, jelikož vážně nemám čas! ,,Áááu!" zaječím, když se přede mnou otevřou dveře a já do nich vpálím celou rychlostí. ,,Počkej, kam se tak řítíš?" ptá se mě jeden překrásnej kluk, kterýho jsem zatím neměla odvahu oslovit. A to už v tomto paneláku bydlím od narození... ,,Teče ti z nosu krev" pokračuje. Sáhnu si na nos - opravdu. ,,Sakra" odpovím a kluka skoro nevnímám. Co bych za to dala, kdyby se mi to přihodilo někdy jindy, říkák si. ,,Co?" ptá se nechápavě, jako kdyby toto slovo v životě neslyšel. ,,Nastupuju do nový školy a autobus mi jede za 5 minut" kouknu na hodinky. ,,Teda jel" opravím se a nevěřícně se ještě jednou podívám na hodinky. ,,A kam jdeš na školu?" ptá se, jako by se vůbec nic nedělo. ,,Do Brna" zašeptám a usilovně přemýšlím, co budu dělat. V hlavě mi šrotuje tisíc myšlenek naráz. ,,No vidíš, já tě tam zavezu" říká s úsměvem a podává mi přilbu na motorku. ,,Tak jo" neodmítám a vyloudím ze sebe nej nejlepší úsměv, který dokážu.

Otvírám dveře od mé nové třídy. První den a jdu pozdě, ozývá se mi v hlavě. Zaklepnu na dveře zaberu za kliku. Pomalu je otvírám. Najednou visí všechny oči na jedné jediné postavě - mě! Už od začátku si tě určitě šichni všimli, upozorňují mě moje myšlenky. Jdu k učitelce a omlouvám se jí. Ta mě představí novým spolužákům se slovy: ,,Tak toto je vaše nová spolužačka Denisa,doufám, že po celou docházku na této škole nebude chodit pozdě." ukončí mé slavnostní přivítání. Sedám si do předposlední lavice za nějakou holkou, když v tom najednou učitelka začne ječet ,,No, Deniso, tak hezky si půjdeš sednou sem do první lavice!" řekne učitelka s velkým důrazem na slovo sem. Obrátím se a se sklopenou hlavou kráčím dopředu. Sedám si, vedle mě pobývá můj nový spolužák - Leoš - ten překrásnej kluk z mýho paneláku!

The End