Každý si potřebuje někdy odfrknout...

Seděl za barem a klopil do sebe další skleničku. Nějak tak přemýšlel o tom, že to všechno stojí za hovno.
„Čau Karle, můžu si přisednout?“
„Pro mě za mě… známe se?“ odpověděl Karel.
„No, možná jenom od vidění. Já jsem Bůh, těší mě.“ řekl Bůh
„Karel. Dáš si se mnou jednu Becherovku?“
„Jo, dám si. A kofolu.“
„Tak dvě Becherovky, kofolu a pivo“ objednal Karel „to je dobré, nech si to, příští kolo platíš ty.“
Barman tu dvojici chvíli s úžasem pozoroval a pak začal nalévat. Karel začal becherovku polamu usrkávat a Bůh ji do sebe kopl a trochu se otřepal.
„Já ten tvrdý nějak nemusím“ řekl Bůh „A co jinak, co žena? Jak ta se má?“ zeptal se.
„Ále, ani se neptej, právě ode mě odešla“ postěžoval si Karel a dopil.
„Opravdu? Tak to promiň, to jsem nevěděl.“
„Ne? Já myslel že ty jako všechno…“
„Dělám si srandu. Jasně že věděl, jsem Bůh, vím všechno.“
„Hmm, tak teda dík, že mi to připomínáš.“
Bůh se usmál a objednal další dvě.
„Pánbůh ti to zaplať…to bylo docela vtipné, ne?“ řekl Karel
„Jo, bylo“ přitakal Bůh, ale už se nesmál. „A co teď budeš dělat, to tady budeš sedět a pomalu se uchlastávat? Nechtělo by to spíš trochu aktivity?“
„Jo, možná pudu skočit z ňákého baráku. A co je ti vlastně do toho?“ řekl Karel popuzeně.
„Promiň, nechtěl jsem moralizovat nebo tak něco“ řekl Bůh omluvným tónem. „Je to normální, když má někdo starost o svoje děti. Ale tak ty už jsi starý dost, máš asi svůj rozum…“
„Asi jo. A co ty pořád děláš? Není tě v poslední době moc vidět.“
„No to víš, každý si potřebuje občas odfrknout. Vzal jsem si dovolenou, myslím od Osvícenství. Tak si teď tak trochu užívám. Ale už se mi to krátí, práce volá“
„Hmm, no, je to zajímavé. Poslouchej, můžu se tě na něco zeptat?“ zeptal se Karel.
„Jen se ptej, Karle“
„Jak je to teda s tím posmrtným životem? Čeká mě nebe nebo tak něco?“
„Bohužel, nic takového. Ale vrátíš se zase na Zem. Něco jak to hlásají hinduisti, ale je to o dost složitější. Ono taky dost záleží na tom našem bodovacím systému, kolik nasbíráš. A ten proces, to je samá chemie… víš, nerad bych teď zabíhal do podrobností.“
„Jasně, jasně, jenom mě to tak zajímalo. Takže zpátky na Zem, jo? To je ale docela smutné, nemyslíš? Když už tady třeba někdo být nechce.“
„No, možná jo, ale já už s tím nic nenadělám, tak to prostě je. A stejně si nic z toho předchozího nepamatuješ, tak kdo by si stěžoval?“ položil Bůh řečnickou otázku.
„To je fakt“ souhlasil s ním Karel.
„Ty ale Karle, víš co nepochopím? Proč se lidi pořád tak melou kvůli těm náboženstvím. Jasně, každý má jiný názor, ale to se kvůli tomu musí vraždit?“
„Panebože, to jsou magoři.“ zakroutil hlavou Karel.
„Toho pana si nech. Ale s tou láskou jsem to taky úplně nevychytal. Chtěl jsem něco pro radost a lidi jsou z toho tak akorát ztrápení. S těma vztahama co ti lidi vyvádí, to je k nevíře.“
„To mi teda povídej.“ zavrčel Karel.
„Promiň, to jsem nemyslel jako na tebe, to já tak obecně.“
„Ale stojí to dneska nějak za hovno, co, Bože?“
„Stojí, Karle, stojí…“