Zklamání
Zklamání
Anotace: ...možná spíše úvaha, nepatří to mezi má kvalitní díla, ale potřebovala jsem se vypsat z trápení
Pamatuji si každý její úsměv, její zvonivý smích, lesklé řídké vlasy, mandlové oči. Přesně takové, jako mají němečtí ovčáci. Jen užší. Ale psí pohled, to ona uměla. Pokaždé když přišla, prozářila můj den. Když odcházela, bylo mi úzko. Kolikrát jsem se vzdala výletů, zábavy, jen abych mohla být s ní. Byla to láska. Ne taková s touhou po dotyku a milování, ale láska pro to, jaká byla. Ale jaká vlastně byla? Vždy jsem viděla jen tu zář a nikdy shnilé jádro. Nikdy mi nedošlo, že tak jak mluví o ostatních kamarádkách, mluví nejspíš i o mně. Kolikrát se ona vzdala něčeho kvůli mně? Jednou? Dvakrát? Možná třikrát… Třikrát za deset let přátelství… Nikdy mě neviděla hrát divadlo, nikdy mě neviděla stát na pódiu a zpívat, nikdy… Co ona vlastně o mě ví? Jen vyprávění jí o mně řeklo dost… Ale… Takhle mě znají všichni. Z vyprávění. Lidé z internetu, z tábora, ze školy…
Vzpomínky jsou krásné, dokud nepoznáte chuť pepřového koření ve sladké omáčce. Vždycky jsem si myslela, že tohle přátelství nikdy neskončí, ale tady se ukazuje, že člověk je tvor omylný. Kolikrát za tu dobu jsem v ruce drtila mobil, čekala na jedinou smsku. Ale nic… Když srovnám osobu, který mě zná dva roky a udělala by pro mě první poslední a ji, která si po tolika letech pomalu ani nevzpomene, že ještě existuji, je mi úzko. Najednou za tím vším vidím jen faleš. Nic víc. Teď teprve vím, že ona mohla být jen tma na konci tunelu. Ale… Můžu říct, že jsem na tu podlost přišla včas, po deseti letech?
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
Tisk
Souhlasím s Vercou.kvetinkou. Něco málo o tomhle také vím, možná ne dost, možná příliš, nedokážu posoudit, ale tak i tak chápu tvé pocity. Záleží jen na tobě, jestli necháš člověka, který tě za zády zrazuje, a přitom se tváří jako kamarádka, nadále vstupovat do svého života a přehlížet její ať vědomé či nevědomé chyby a zrady, nebo se smíříš s tím, že krásné chvíle jsou minulostí a budoucnost by ti mohla přinést jen další trápení. I tma na konci tunelu tě může přijmout hledat únikový východ po jeho chladných zdech.
04.05.2008 18:15:00 | Linushka
Pravda... Jen pár větami jsi vystihla trápení s A., které s tebou sdílím již nějakou dobu... Ona si nezaslouží tak obětavého člověka, jako jsi ty ;-) Nezasloužím si tě ani já, ale snažím se... Abych tě taky nezklamala.
Za nějakou dobu si uvědomí, jak ti ublížila. A nebo možná taky ne. Ale ty si z toho vem jen to dobré ;-)
Pořád lepší 10 let slepoty než celý život.
20.04.2008 20:16:00 | Verca.kvetinka