Taková já jsem

Šla jsem sama…v uších mi hrála hudba z ipodu, přede mnou si vesele povídali moji spolužáci…ale já jsem cítila, že tam v tu chvíli nepatřím…chtěla jsem být chvilku sama, nerušeně fantazírovat, kdyby se stalo tohle, a nestalo tamto. Normálně jsem moc společenský člověk, vždy kolem sebe mám plno lidí..ale teď to prostě bylo jinak…tak to mělo být…
Přišel ke mně učitel…on se mě na něco ptá…jenže já ho neslyším…vyndávám sluchátka…on opakuje otázku: „Proč jdeš takhle sama?“ Znal mě jen jako tu drzou holku, která nezavře pusu, kolem sebe samí kamarádi, přinejmenším nejlepší kámoška…a teď? Ona je tu sama, potichu, s trochu zasněným pohledem do dáli…
A já odpovím: „Ale já jsem sama…Taková já jsem…“