6°VZ 4.stupeň - Levandule

(úryvky z deníku)

11. března 2003
Ahoj. Dneska do tebe píšu s těžkým srdcem. Jak sem už do tebe psala, jela jsem minulý víkend na chatu s naší partou užít si pár chvil bez školy, rodičů a jiných starostí. Zprvu to vypadalo, že to bude fakt fajn akce, ale bohužel sem udělala obrovskou chybu.. Jeden večer sme si jen tak z hecu zahráli flašku. Proč taky ne, vždyť se to normálně hraje… No ale ke konci Standa, ten kluk, kterej se mi šíleně mocinky líbí, dostal za úkol..no..strávit se mnou noc… Normálně bych na to nepřistoupila, ale byli jsme opilí…Takže jsme to udělali…bez ochrany. Jak sem to jen mohla udělat? Myslela sem si, že se přece nic nemůže stát. Ale najednou se objevila ranní nevolnost…a prostě nic nebylo tak, jak mělo bejt..tak sem si pro jistotu sehnala těhotenský test a…byl pozitivní! Nevím vůbec co dělat nevím jestli to mám říct standovi opravdu nevím mohl by se na mě vykašlat a toho se tak bojím! Musím si to ještě pořádně projít hlavou. Musím si to opravdu pořádně promyslet… už musím jít. Mamka mě už volá na večeři. Ještě to s tátou neví. Bojím se jim to říct. Je mi teprv 17 a už čekám dítě. Co by na to jen řekli? Jak já se moc bojím. Ale rozhodla sem se, že jim to dneska řeknu..už mě zase volá..tak se měj a drž mi palce...

19. března 2003
STANISLAV JE ALE DEBIL!!!!!! Když sem se s ním dneska sesla a dozveděl se že sem s nim těhotná tak mi rekl, že je to můj problém a že nechce už se mnou mít nic společnýho! To jsem opravdu od něj nečekala! Sem si myslela že projeví alespoň nějakej zájem a pokusí se mi pomoct jako to udělali mí rodiče!........ Ti mi hned domluvili návštěvu u gynekologa a snažili se mi pomoct rozhodnout co dál dělat…Opravdu sem to od nich nečekala. Myslela sem si, že na mě budou křičet a nadávat, co jsem to za husu, že sem se nechala zbouchnout. Ale oni mě zcela podpořili… Jaké je to krásné mít takové rodiče, kteří ti pomůžou v největší nouzi oproti tomu, aby tě kritizovali. Teď mi zbývá se jen rozhodnout, co mám dál dělat s dítětem. Nevím, jestli si ho mám nechat nebo ne. Láká mě ta představa mít dítě, ale děsí mě všechny ty věci okolo toho – že nebudu mít čas na školu, na přátele, prostě na nic. Stále na to mám času dost… no už nevím co dál psát, tak se měj…

/…/
3.srpna 2003
Tak sem se vrátila z té prohlídky dítěte. Je v pořádku! A je to holka!!! Holčička! Bože, já mám takovou radost. A už sem ji vymyslela jméno – bude se jmenovat Levandule. Lehce nezvyklé jméno, ale nedávno sem si ho našla v jedné knížce a hrozně se mi líbilo. A našla sem tam aji jedno klučičí jméno – Mark. Ale to už jedno, když už vím, že to je holčička. Třeba až budu další miminko, tak to bude Mark. Rodiče mi slíbili, že mi pomůžou zařizovat pro Levanduli pokoj. Měl by se udělat z pokoje, kde bydlívala babička, když k nám přijela. Ale bohužel nedávno umřela. Je mi velice líto, že se nedožila téhle chvíle. Vždycky mi říkala, že doufá, že ještě zažije svá pravnoučata…..Hrozně mě štve, že si Standa sehnal novou holku. Hovado, nechce se mnou mít nic společnýho a všem lže o tom, že mě někdo znásilnil a že sem z toho otěhotněla! A všichni mu věří!! Tedka se mi všichni smějou a když sem se snažila bránit a očistitit svý jmeno a donutit ho, aby řekl pravdu, tak mě poslal do háje a teď mi nikdo uz nevěří!! Proboha cosem na něm mohla kdysi vidět?? Já sem byla tak hloupá!....Ale nevadí. Co bylo, to bylo. Však já si sama s Levandulí poradím. Přece budu mít u sebe svý nejbližší lidi. Už se nemůžu dočkat. Už jen 4 měsíce! Už musím zase končit, tak pa…

/…/
21. prosince 2003
Ahóóój! Tak mě už pustili z nemocnice! Konečně! Už mám svoji Levandulinku doma a sem šíleně šťastná! Je tak krásná..tak miloučká a roztomiloučká..jak malinké má ručičky..a ten její úsměv.. jakoby se na mě dívalo nějaké malé sluníčko.. prostě je nádherná a nikdy mi nebylo tak krásně…..Akorát mě trochu děsí že pokašlává. Dneska v noci začala a když sem se ptala sestřičky, jestli to nemůže být něco špatnýho, ale prej si nemám dělat zbytečný starosti. Že to asi bude obyčejné nachlazení či nějaká rýma… No nevím co si o tom mám myslet. To přeci není normální aby pokašlávala, ne? Bojím se o ni. Ale aji rodiče mi říkaj, že to nemusí bejt nic horznýho. Ale já se prostě o ni bojím…no budu jim věřit, přece jen mě taky vychovávali…počkám tedy ještě pár dní…

25. PROSINCE 2003
ZHORŠILOSETO!!!!!!!!!! NEJENZENEPŘESTALAKAŠLATALEDOKONCEDOSTALAHOREČKU!!!!!!...... musím se uklidnit, ale nejde to..teďka sme zrovna v nemocnici a ja čekám co na to řeknou doktoři…jak sem mohla bejt tak hloupá a nešla sem s ní už pred pár dny??? Proč jen sem naslouchala svým blbým rodičům a těm jestě blbějším doktorům?? Co si jen počnu, jestli se jí neco stane?? To bych nepřežila…Já sem tak hrozně hloupá!!! Bože co bych dala zato, kdybych se mohla vrátit v čase a jít s Levandulí dřiv k doktorovi… Kdybych tam šla už v úterý, tak by už mohla bejt v pořádku a já bych mohla o ni zase starat…hrát si s ní…mazlit se…držet ji v náruči… Možná opravdu nejsem dobrá matka a měla jsem se o Levanduli lépe starat.. Je to všechno moje chyba… jestli se jí něco stane, tak za to můžu jenom já…prosím, ať je v pořádku…prosím prosím prosím prosím prosím prosím prosím pros… už sem jde doktor, třeba bude mít dobré zpravy, drž mi teda palce…

/následující text nebyl zcela čitelný kvůli slzám plačící dívky/
29.12.03
NÉÉÉ!!!!!!!!!! PROČ????!!! PROČ SE TO STALO???!!! Poč ji nepomhli?? Vždyt věděli...co jí je! neeeee…moje.. Levandule.. ne… nemohlo se stat…co budu delat?... nikdo mi nepomůze… kudy teď… moje Levandule…já už nechci žít…co mám dělat… umřu… TRACENÍ DOKTOŘI!! HAZLOVÉ! ZA VŠECHNO MŮŽOU JEN ONI!!! Já se pomstim.. MSTÍM SE!!! Budou litovat, že se…narodili…

/…/
1. dubna 2008
Ahoj..dlouho jsem do tebe nepsala…hodně let…velmi se ti za to omlouvám…jsi jedinou věcí, která mi zůstala…všichni mě opustili…rodiče mě vyhodili z domova, protože prý je už přestalo bavit se na mě dívat o starat se o mě..že si prý mám sehnat byt a práci…ale k čemu to? Nic nemá přece smysl…když jsem na světě tak sama…bez přátel..už aji bez opory rodiny a příbuzných…a hlavně bez Levandule…bože, jak moc mi chybí..nebylo snad dne, kdy bych na ni nepomyslela…a nezaplakala… co bych dala za to, kdybych ji zase mohla pochovat v náruči…zemřela bych pro ten jediný krásný okamžik s ní…bez ní jsem jen prázdná schránka bez smyslu života..bez naděje..bez lásky…jsem jen ubohá dívka…vystrašená z tohoto světa…a přitom tak mimo dění v něj samotném…..už nevím co dál dělat…zbývá mi už jen jediná věc…ti hajzlové doktorský budou za to platit co mi udělali a že nechali mou holčičku zemřít…nemůžu si pomoct…poskvrnili tím mou krev…a ta je dosud pořád stejná…dneska bude ten Den, kdy očistím své jméno a svou krev… už asi do Tebe nikdy nenapíšu, za co se Ti velice omlouvám, ale myslím, že už nebudu mít možnost napsat do Tebe…Takže sbohem, můj jediný dobrý příteli…

Navždy Tvá „Slečna Nemožná“