Ne vždy je život spravedlivý.

,,Mami, co je to děvka??“
,,To je jen takové slovo, ale ty ho nesmíš nikde a nikomu říkat.“

,,Copak ty prďolo, nepomůžeš mi?“ řekla. Otočil se zády a uraill se. Nelíbilo se mu slovo prďolo.
Na druhý den s ní byl opět v práci a líbila se mu čím dál tím víc a víc. Málokdy se mu podařilo odpoutat od ní oči, nesjíždět s nimi na ty krásné vnady, a pozorování těch štíhlých hladkých nohou.
Jak tak spolu pracovali, postupně si spolu začínali rozumět. Jednoho dne, když odcházel, jí řekl:
,,Je půl desáté, do dvanácti to stihnu, o čtvrt na jedenáct se vrátím, tak o půl jedné spolu začnem chodit.“ Než stačila něco říct, odešel. A tak spolu začali chodit.
,,Ach, ach, ano, jo, ještě,.... zlato..?“ ,,ano miláčku?“ ,,chtěla bych miminko!“ ,,jak si přeješ..“ a pustil to do ní.
Několik krásných týdnů spolu a byla svatba. Stačili dvě slova a změnilo jim to život: ,,Ano.“
,,Ano.“ To ještě nevěděli, co je čeká, jak moc se budou trápit a že se budou dokonce i nenávidět.
Ještě ten den, po tom, co si řekli ano, se jeho matka opila a urazila její matku...
Tím to všechno začalo.
,,A to jsem já, Tereza, jejich dcera. Mám také mladšího bratra Radka a ještě mladší sestruVeroniku. Začínám vyprávět příběh o svém životě. Chtěla bych, abyste se dozvěděli pravdu a ne samé lži, keré vykládala moje babička.“

Ani ne o 3 měsíce později...
Opila se, její tchýně se opila, musela poslouchat nesnesitelné věci, ale milovala ho, tak to přetrpěla. Ale všechno musí jednou skončit. Ovšem ona chtěla být silná, už kvůli mně, její holčičce. ,,Ty děvko, ty couro, se divím, že spolu ještě jste. Jak to s tebou může můj syn vydržet! Já bych na tebe ani nešáhla, to bych se pozvracela.” tohle a podobné výrazy se opakovali mnohokrát, ale člověk není nesmrtelný, nemá nekonečně mnoho sil a hlavně .... má jen jedny nervy! Ale ona je silná a má jich určitě víc, protože tohle všechno zvládá. Spíš zvládala. Jednoho dne opět tchýně chlastala, ale už to nebylo normální, jako před tím, tentokrát už to bylo vážné. ,,Ty čupko padej do hrobu, nikdy ses neměla narodit, jsi stejná jak tvoje matka, obě jste kurvy, obě zdechněte.” Kdyby útočila narážkama jen na ni, ještě by to zvládla, ale na její mámu, to už je hodně. Zkolabovala, odvezli ji v křečích, fialové konečky prstů, jako borůvky. ,,Honem, musíme jí pomoct, ještě jednu sestřičku, je těhotná, ztrácí hodně krve.. Vy to zvládnete paní, určitě, jste silná.” ,,Ahoj miláčku, jak ti je?” ,,Už je to lepší,” začne plakat. ,,proč mi tohle dělá, co jsem jí udělala, že mi tolik ubližuje, já to nezvládnu, už nemám sílu. Moc tě miluju, a proto s tebou zůstanu, ale prosím, moc prosím, řekni jí něco.” ,,Neboj se, jak se to vlastně stalo?” ,,Prostě mi zase nadávala a urážela i moji mámu.”
,,Nevím, pořád tomu nemůžu uvěřit, moje matka, jak by tohle mohla dělat? Vždyt jsem její jediný syn a ty jsi moje žena, a já tě miluju, tohle by ti neudělala.” Moc jí nevěřil. Měl jenom ji, ani žádné sourozence, tatínek mu odešel, když mu byli tři a moc se mu nevěnoval, když měl pět, zemřel. Vychovávala ho jenom matka. Ale jak! Chodívala na zábavy se kurvit. Jednou, když měl tři roky, nechala ho večer doma samotného. On se bál, jeho babička a dědeček bydleli naproti nim. Byli mu tři, nedivím se, že se bál. Šel za nimi, že se doma sám bojí. Jeho dědeček byl jeho matky otec, jakmile přišla domů, dostala od taty, že se o něho nestará a chodí se kurvit. Potom doma zmlátila ona jeho, svého syna, kterému byli pouhé tři roky. Nebo když už mu bylo kolem dvaceti, šel na zábavu a došel ráno, ona ho zliskala předevšema. Nebyla na něho hodná, snad jediné, co vím, že udělala něco pěkného, tak to, že když si on na jeho páté narozeniny přál, aby jeho matka přestala kouřit, tak přestala.

,,Au, aaa, aaaa “ ,,je to holčička, nádherná hočička, gratuluju.” ona se jen usmála s takovou radostnou úlevou, když na ni položili její první dítě, mě. Někdy si říkám, že jsem se neměla nikdy narodit, potom by moje máma netrpěla. Ona by totiž určitě už dávno odešla od táty, kdybych nebyla já, ani moji sourozenci. I když jednou mi řekla, že kdyby se jí po mně nenarodili žádné děti, už by od taty dávno odešla. Samozřejmě ale nelituje, že je má.
,,éééé áá é é éééééééé” to je dětský křik. Bydleli jsme nad babičkou, od té doby, co jsem se narodila, dělala ještě horší naschvály.