Utři ty slzy (6.)

Kateřina vstoupila do rozlehlé předsíně vyhlášeného klubu v centru města. Tento klub byl vyhledáván především smetánkou, pořádaly se tu všelijaké významnější společenské akce a neexistoval jediný den v týdnu, kdyby byl klub uzavřen. Nesmyslně předražený nápojový lístek jen podtrhával celkovou atmosféru tohoto místa.
Dnešní večer byl ve znamení erotiky, proto bylo možné na všech stěnách pozorovat plakáty polonahých modelek. Tuto statickou přehlídku pak uzavírala velká plochá obrazovka zavěšená nad vstupem z předsíně do hlavního sálu. Sestříhané scény z pornofilmů byly za sebe poskládány tak, aby budily umělecký dojem, že ukazují nahé ženské a mužské akty.
Téměř nahá hosteska u vchodu uváděla nově příchozí do předsálí a pobízela číšníky, aby rozhlížejícím se návštěvníkům rychle obstarali pití.

Ještě, než stačila Kateřina odevzdat šatnářce svůj kabát, už na ni kdosi volal od baru. Stále zřetelnější hlas patřil Nele. Svá volání doprovázela až nesnesitelně pichlavým chichotem, skoro se chtělo Kateřině v poslední chvíli šatnářce kabát z ruky vytrhnout a raději utéct.
„Kateřino!“
„Ahoj, Nelo. Promiň, jen si dám kabát do šatny.“
„Drahoušku, to jsem ráda, že tě tu vidím. U baru se na tebe těší několik vysoce postavených gentlemanů.“
„Opravdu vysoce postavených? Nechceme rovnou něco natočit?“
„Ale, no tak. Nech si ty hloupé vtipy,“ věnovala jí káravý pohled.
Kateřina potlačila smích a místo něj nasadila svůj profesionální úsměv. Obě se pak vydaly k baru. Nela se vnuceně zavěsila do Kateřiny, aby to vypadalo, že jsou nejlepší kamarádky. Nasadila přitom takový výraz v obličeji, že hosté začali cítit ve vzduchu přesládlou vůni.

„Přátelé,“ začala Nela líbezným hláskem směrem ke čtyřem mužům u baru, na kterých bylo znát, že se dobře a uvolněně baví. „Dovolte mi představit vám Kateřinu, naší vycházející hvězdu.“
Pánové okamžitě zpozorněli, jeden z nich se snažil spolknout právě vloženou jednohubku do úst tak rychle, až Kateřina získala pocit, že se mu to podařilo i s párátkem.
„Dobrý večer, pánové,“ pozdravila je s úsměvem na rtech a nepatrně se přitom zhoupla v kolenou.
„Dobrý večer,“ odpověděli skoro jednohlasně.
Muži si začali prohlížet Kateřinu od shora dolů, takže se za chvíli cítila jako předmět skenovacího zařízení.
„Ale pánové, co je tohle za chování,“ začala se opět chichotat Nela, která všechny probudila ze zasněného okukování, „cožpak pro nás, dámy, nikdo neobjedná pití?“
Všichni čtyři se jako povelem otočili k baru a hlasitě se dožadovali obsluhy. Za chvíli všichni drželi ve svých rukou Martini a připíjeli Kateřině na zdraví a k úspěchu.
Už před přípitkem se Nela vyvlékla od Kateřiny a nyní své fyzično soustředila hlavně mezi muže. Přitom se neustále podivně chichotala.
„Chtěla bych vám něco ukázat,“ vzala do vleku tři z nich a jako parní lokomotiva odrazila od baru kamsi směrem k prostorám určeným pro personál a celebrity. „To budete koukat, pánové.“
Kateřina si nebyla tak zcela jistá, jestli to vůbec vidět chtějí, ale byla ráda, že je mužská přesila pryč a síly jsou nyní vyrovnány.

„Nela je…“ uchechtl se zbývající muž trochu nejistě a sklopil před Kateřinou zrak.
„…pěkné číslo,“ dopověděla za něj Kateřina a usmála se. „Víte co? Co kdybyste mi nejdřív objednal ještě něco k pití a pak bychom si mohli popovídat o Vás.“
Kateřina se usmála tak, že někde vzadu bylo slyšet, jak praská ledovec.
„Velmi rád. Ještě jednou to samé?“
„Ne, vodku prosím. Čistou s ledem.“
„Dobře,“ otočil se muž, „dvakrát tu nejlepší vodku, co tu máte. S ledem, prosím.“
„Ano, pane,“ odvětil mu barman a bylo znát, že se může přetrhnout, aby ho obsloužil.

To na Kateřinu udělalo dojem.

(POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ)