domácí hrůza

Sní sen, ale připadá jí to jako by ho žila naživo. Její život je propojen s jejími sny. Když přichází do jejího pokoje, vidí ten odraz v zrcadle a už zase jí jímá hrůza. Ty stíny. Ty zvuky. Všechno je tak hrůzostrašné. Všude je cítit ten divný zápach. Zápach strachu mísící se s jeho parférmem . Když tu najednou se probouzí... Napije se ze sklenice která stojí vedle nočního stolku. Už jí tu má automaticky připravenou každou noc. Vždy se jí zdají takovéto sny. Sny co jsou vlastně skutečností, protože po těch snech většinou vždy příchází její otčím. A s ním ten pravý horor. Když se jí dotýká těma odpornýma, drsnýma rukama. Když jí ubližuje. Pak jí palí celé tělo. A musí se až do rána drhnout v koupelně. Dokud si nerozškrábe kůži, ale stejně ze sebe nesmeje jeho doteky. Jednou se však odhodlala. Už byla psychicky na dně a chtěla vše říct matce. jenže takovou reakci neočekávala. Vše jí řekla a ulevilo se jí ale matčina reakce byla úplně jiná. Zakázala ji o tom mluvit že by měla celá rodina ostudu. Matka otčímovi domluvila. Dal si pokoj. Na pár měsíců. pak to vše začlo znova. A ona už nemá sílu. Zase se jí zdá ten sen. Ale jak ukončit ty sny. Když sny jsou propojeny s realitou. jak zabít ty sny? Jedině...