Big Bed II.

Konečně se mi podařilo nakumulovat dostatečně vysoký finanční obnos, kterým jsem mohl uhradit tu vysněnou velikánskou postel Big Bed II.

Chodil jsem se na ni dívat už sedm měsíců do prodejny nábytku INEA. Byla prostě neuvěřitelně fantastická. Větší manželskou postel jste ještě nikdy neviděli.

Byla absolutně atypická. Několikráte jsem si ji přeměřoval. Potřeboval jsem se ujistit, že údaje uváděné v technické specifikaci přiloženého manuálu souhlasí.

Rozměry souhlasily 3,4m x 2,5m ložné plochy. Pohodlně se válet bylo tedy možné na osmi a půl metrech čtverečních. K tomuto ložnému prostoru je však nutno připočítat ještě 3,54m2 odkládací polstrované plochy. No něco neskutečného celkem 12m2 odpočinkové plochy.

Zdravotní – pružinové, několika molitanově vrstvené, lehčené, prodyšné, patentované matrace byly uloženy na speciálních polohovacích dřevěných roštech. Inzerovanou pohodlnost a její skutečnou zdravotnost, nezávadnost jsem si samozřejmě vyzkoušel několikerým ulehnutím. Nebudu přece kupovat zajíce v pytli.

Ležel jsem v ní tak často, že mě po jisté době z prodejny často vyhazovali hned po vstupu.

Každý večer, když jsem ulehal spolu se svou družkou a psíkem do naší rozkládací minisedačky jsem o Big Bed II. snil.

A je to tu. Dnes jsem mohl konečně nebojácně vstoupit do prodejny a už od dveří mávaje svazkem bankovek jsem na personál prodejny halasně a hrdě pokřikoval: „Dnes k vám nejdu ležet, jdu si ji konečně koupit. A budu ji chtít zabalit, doručit a smontovat.“

Dnes konečně učiním přítrž kopancům do slabin, je konec přeleženinám. Do modra odkrvené ruce, budou zase po ránu hladce růžovoučké, jak prcinka nemluvněte.
Je konec podpásových úderů od nevycválaných kopýtek, mé družky. Dosť bolo kousanců, drápanců a mačkanců do mých zad od jejího psíka.
Nebudu muset již déle snášet jeho časté ležení na mé hlavě a cítit v noci z jeho tlamy vůni zkažených plodů moře.

Montparta s nápisy INEA na zádech mi postel přivezla, smontovala a popřála mi příjemné poležení. Samozřejmě ze příplatek.

Družka byla štěstím bez sebe a pes se samou radostí málem uštěkal. A já se cítil jako paša.
Ani jsme se nemohli dočkat toho vysněného okamžiku až do BiG Bed II. konečně všichni pohodlně ulehneme. „Půjdeme spát dnes brzy,“ řekla družka při slavnostní večeři nad talířem bramborového guláše. (BiG Bed II. nebyla právě z nejlevnějších.)

Konečně jsme ulehli do čistě povlečených a navoněných peřin.

„Abych si vzal mapu až tě budu v té posteli hledat miláčku." Řekl jsem vtipně.
„Jo je to paráda, málem jsem tu zabloudila.“
„To je pohodlíčko viď?“
„Tak si to pohodlíčko teda užij.“
„Ty taky miláčku,“ ty taky… a dobrou.“
„Pusu na dobrou noc ti dávat nebudu, to bych musela jít asi kilometr.“ Zavolala na mě z dálky.
„Tak teda Dobrou.“

Nevím co bylo prvotní příčinou toho strašlivého probuzení, jestli její kopnutí do břicha, nebo ten dobře známý smrad z psíkovy tlamy. Ležel jsem na kraji postele, zcela mimo její ložný prostor. Ležel jsem na třiceti centimetrech polstrované plochy. Na mně spali oba, pes i družka. Pomalu jsem odkudsi vytáhl fialovou, přeleženou ruku plnou mravenců a očima přehlédl těch zbývajících volných osm metrů čtvereční plochy.

Náhle jsem si vzpomněl na kurs angličtiny. Na ty vtipné překlady co jsme měli za úlohu.

Do toho rána jsem polohlasně anglicky zamemoroval:

No matter how large your bed is, it is not large enough for you and your dog, a po chvíli jsem ještě přidal (and your kick mate).