Rozhlédni se (11)

Včera sem ležela v posteli a rekapitulovala sem si život. Taková málá inventura. Zjistila sem, že většina věcí je na hovno. Vážně musím to takhle napsat. Hlavně ty chlapy. já fakt nevim jestli je možné aby si někdo natolik stál na vedení a nebo mu prostě bylo jedno co k němu ten druhý cítí. Proč mě prostě a jednoduše nepošle někam a nebo proč to se mnou neskusí. Teď nemyslim sex protože ten by asi zkusil rád. Omlouvám se všem, kteří tenhle výlev musí číst nebo ho jen nád¨hodou otevřeli, ale prostě musela sem to někde a nějak ventilovat. Já už totiž nevím kde dělám tu chybu..Kamarád mi řekl, že tak moc chci až to prostě nejde. A jestli si pamatujete na Martina (to je ten kluk, kterej na mě "byl hodnej") tak ten mi zase řekl, že jsem strašně čitelná, že miluju bez výhrad a že na to jednou asi dojedu. Jo mám prostě smůlu na grázlíky. Jenže co dělat když maminčini mazánci mi nic neříkají. Hmmm a tak se dál a dál rozhlížim ale to co vidím mě moc netěší. Vím že je to trošku depresivní ale co naděláte občas to prostě na člověka padne.

Ještě jedno PSko: omlouvám se za styl - nestyl asi je tam i něco z úvahy ale navazuje to na tohle moje dílko na pokračováníé tak sem to zařadila do povídek.

Mějte se a smějte se, já se o to pokoušim každé ráno :o)