Tak blízko

Těžké kroky se blížily. Čím blíže byly dveřím, tím víc zněly jako klapání kopyt do asfaltové cesty. Na chvíli se do toho zvuku zaposlouchala.
(klap)
(klap)
Stále nemohla přijít na to, co jí na tom zvuku fascinovalo. Byla to snad ta ubíjející pravidelnost, která dokázala až děsit.
Dveře se prudce rozlétly a vešel do nich on, společně se dvěma poskoky.

,,Pane,“ vysoukala ze sebe a padla před něj na kolena. Ještě se letmým pohledem podívala na svého malého synka a jednoduchým gestem mu dala najevo, že má udělat to samé. Syn pochopil, měl to již také dost nacvičené a zopakoval pohyb po své matce. Ta sklopila hlavu a dívala do prkenné podlahy, která byla nasáklá veškerou špínou z tohoto světa. Srdce se jí opět rozbušilo a dech postupně zrychloval, bála se o sebe i o své jediné dítě.
,,Vypadněte!“ Zakřičel hlasitě muž, který stál uprostřed. Jako vosí generál, který si potřeboval na chvíli odpočinout od svých nejlepších a zároveň nejdotěrnějších rádců.
,, Tak ste snad hluchý? Vypadněte!“ Hlas mu teď zněl tlumeně, jako by vycházel z hluboké studny. Vše navíc umocňovala jeho obrovská postava, ve které hlas nabíral cestou ven na síle.
Věrní poslíčkové se otočili a stejným krokem se vydali zpět ke dveřím.
( A oni zatím klečeli před ním.)
Dveře se zavřely a místnost rázem utichla. Zůstali tu s ním sami, ovšem ona moc dobře věděla, že to není vůbec dobré znamení.
Mlčel. Chvíli stál namístě a ona cítila jeho pohled na svých zádech. Bodal ji po celém těle.
>Vydrž to holka, vydrž. <
Pak se však dal do pohybu, udělal kolem nich kolečko, s dostatečně velkým průměrem.
( A oni zatím klečeli před ním.)
Nakonec se zastavil za vystrašeným dítětem. Nahnul se a…
( neubližuj mu prosím)
…pohladil ho po vlasech.
Hned, jak dokončil tohle slizké gesto, se otočil a udělal druhé kolečko, však v protisměru. Celou dobu mlčel a jediné, co se rozléhalo místností byl klapot jeho těžkých bot.
Tentokrát zůstal stát u ní a prstem pod bradou jí dal najevo, aby se postavila. Podíval se jí do očí a usmál se, jako z nějakého futuristického obrazu.

,, Přišel jsem tě zabít.“ Vypustil ze svých prohnilých úst a nepřestával se usmívat. Jejím tělem projela rána, která začala paralyzovat tělo.
,, Ne, prosím nedělej to,“ věděla, že prosby nejspíš nepomůžou, ale v téhle chvíli jí nic jiného nezbývalo.
,, Slibuji, že budu víc pracovat a budu toho méně jíst, jen se prosím slituj. Vždyť tu mám dítě,“ v hlavě jí ihned projela myšlenka, že tohle nebyl nejlepší argument, jaký mohla použít.Ovšem uvědomila si to pozdě.
,, Udělám cokoliv, jen abych mohla dál pro vás pracovat,“ v očích se jí objevily první slzy. Nechtěla ani pomyslet na možnost, že tu její syn zůstane úplně sám.
Muž od ní kousek odstoupil a celou si jí prohlédl. Už zase mlčel a snažil se vypadat, že přemýšlí.

,, Dobře, svlíkni se.“
-Tělem jí projela druhá vlna bolesti.-
,, Prosím, ne.“ Slzy už stékaly po kulatém obličeji. Celé tělo se jí chvělo a nešlo to nijak zastavit.
,, Řekl jsem svlíkni se nebo to teď hned skončíme!“
,, Mám tu syna!“ Zakřičela tak hlasitě, až se rozezněly skleněné tabulky v oknech.
( a ten dál před nimi klečel.)

Muž k ní opět přistoupil blíž a rychlým trhem vytáhl zpod opasku malou pistoli. Přiložil jí hlaveň ke spánku…
,,Ne, prosím ne!“ Pláč už jí celou ovládl. Nemohla odejít a nechat tu své dítě. Milovala ho a udělala by pro něho cokoli.
,, Tak se svlíkni a drž hubu!“ Zařval na ní z takové blízkosti, že cítila jeho odporný zápach z úst.
,, Miláčku, prosím otoč se,“ podívala se na svého syna, který ještě stále klečel a hlavu měl sklopenou do země. Věděl, že tento pokyn byl však pro něj. Postavil se, podíval se na svojí matku nechápavým pohledem, ale vzápětí se k nim otočil zády.
S třesoucíma rukama si pomalu sundávala zástěru až stála v půli místností úplně nahá.
Muž jí silným trhnutím srazil k zemi a začal si rozepínat kalhoty.
,,A ty spratku se otoč, dívej se na to jaká je tvoje maminka kurvička.“
Dítě se pomalu otáčelo, bylo již zvyklé poslouchat všechny rozkazy, které dostane.
( Ne, ne, prosím ne.)
,, Proč?“ Opět na toho mohutného muže zakřičela. Pažemi si zakrývala ňadra a nohy měla překřížené. ( Tušila však, že je to zbytečné.)
Muž otázce nevěnoval pozornost, lehl si nad ní a pevným stiskem jí dal nohy od sebe. Poté jí chytl paže a jazykem jí přejel po vyschlých rtech.
(Její syn už se na ně díval.)
,, Mami, prosím už pojď.“ V jeho hlase cítila, že nemá daleko k pláči.
,, Broučku, to je v pořádku. Za chvilku už půjdeme.“ Cítila se tak trapně, tak odporně. Nemohla však říct nic jiného. Nemůže dopustit, aby opustila svého syna i za cenu, že se mu bude bát do konce života podívat do očí.
Nesmím brečet, říkala si pro sebe, nebo bude mít ještě větší strach. Přála si mít to co nejrychleji za sebou a tak se přestala bránit.
Muž jí zatím jazykem jezdil po ňadrech. Chtěla ho ze sebe skopnout a jeho vlastní pistolí mu pustit kulku do hlavy, ale byla by bláhová.
Při pomyšlení, že je sleduje její vlastní dítě jí bylo na zvracení. Však slzy už přestaly téct.
Pak do ní bolestivě vnikl.Cítila se, jako by se jí kolem těla obtáčel ostnatý drát. Hned na to začal rychle přirážet.
-Ostnatý drát se utahoval-
,,Jen se dívej kloučku,“ zakřičel na blonďatého klučinu, který stál jako tělo bez duše a se strachem,jež se mu usadil v těle.
Muž, počal přirážet ještě rychleji a začal hlasitě vzdychat. Ona zaryla nehty do dřevěné podlahy a modlila se ať už je konec. Nenáviděla se, nenáviděla všechno. Zarývající se třísky pod kůži nevnímala. Zavřela oči.
,,Mami,“ ozvalo se tak blízko.
,,Mami, neboj,“ cítila, že hlas se rozezněl přímo u její hlavy. Vzápětí se dala do pláče…Cítila jak malinká ruka klouže po jejích vlasech.
Neotevřela oči, aby se neviděla jeho slastný výraz ve tváři, když už se blížil do finálního kola.
Neotevřela oči, proto aby neviděla jejího syna. Poprvé ho proklínala za to, že je tak blízko.
.
.
.
.
Muž se zvedl, oklepal zbytky spermatu na její tělo a zapnul si kalhoty.
Otevřela oči a nebyla schopná se pohnout. Dívala se jen tupě do stropu a přála si, aby se nikdy nenarodila.
,,Oblíkni se, kdo se na tebe má koukat,“ pokynul směrem k ní a hodil jí zašpiněnou zástěru. Vztek, nenávist a bolest se teď praly v jejím těle o to, kdo bude vládnout. Pomalu se zvedla ze země a podívala se na svého syna Tomu se v hnědých očích zatřpytily slzy. Obejmula ho a dala se do silného pláče. Pevně ho objala a co největší silou si ho přitiskla k nahému tělu.

,, A teď už mě necháš být?“ Snad troufalá otázka, ale v tomhle okamžiku se jí velmi těžko uvažovalo.
,, To víš, že jo. Kurvičko.“ Rozesmál se a vydal se ke dveřím. Těžké boty opět klapaly po podlaze.

( a oni se stále nepřestávali objímat.)

Muž otevřel dveře, za kterými stáli jeho věrní poslové. Naposledy se ohlédl do místnosti na malé dítě se svou matkou, která by pro něj udělala cokoliv.

,,Zabijte to dítě.“

A místností se opět rozhostilo ticho.

( klap )
( klap )