Zlozvyky

Proč na nás začíná být život krutý v tom okamžiku, kdy to očekáváme nejméně. Osud by nám alespoň měl naznačit, co nás v příštích okamžicích čeká a nemine.
Potřeba se vypovídat, vymluvit z toho krutého okamžiku bolesti, jenž nás občas přepadá a nutí, abychom zmobilizovali všechny své síly a obrnili se proti němu, vede většinu lidí někomu to říct, svěřit se, odlehčit svému srdci, podělit se o svou bolest s někým, kdo by ji s námi sdílel a pomohl ji překonat.
Spousta lidí však věří papíru a chtějí se svěřovat jen jemu. Vypisovat své pocity do svého deníku nebo jen tak někam na kus papíru. Má to jednu výhodu. Pořád si můžeme pročítat to, co jsme cítili, přemítat o tom a snažit se přijít na to, proč se to stalo.
Většinou však za to mohou lidé, kteří trpí stejnými bolestmi jako my, normální lidé, kteří však věří v to, že když si zlost nebo bolest vybijí na ostatních, uleví se jim. Mají pravdu. Možná, že se jim uleví, ale za jakou cenu? Ublížit někomu jinému jen proto, abychom se měli dobře je odporné, i když v dnešní době ne neobvyklé, nýbrž velmi časté. Stalo se to zvykem a lidé si to osvojili.
Sním o společnosti bez takovýchto zlozvyků. kdyby se lidé dokázali zbavit zlosti, pomluv, chamtivosti, nenávisti, zloby. A kdyby byly všechny tyto vlastnosti nahrazeny chytrostí, zjistili bychom, že tyto zlozvyky k životu potřebovat nebudeme.