Ráno mého čtyřicetiletého otce

Ráno jsem se probudil do krásného slunného dne. Ne, po pravdě řečeno mě sluneční paprsky spíše otravují. Probudil jsem se celý zpocený a z nedýchatelného vzduchu mě rozbolela hlava. Vstal jsem a ucítil lákavou vůni ranní kávy, kterou uvařila moje manželka. Dostal jsem vztek protože jsem věděl, že jí uvařila pouze jeden šálek - pro sebe. Rozhořčen touto nespravedlností si kafe uvařím sám. Zdá se mi však moc hořké a když se chci s vlastním sebezapřením napít, spálím si jazyk. Mám hlad. Žena mi ve spěchu nestihla připravit ani snídani. Žádám proto svou sedmnáctiletou dceru, aby přichystala něco k jídlu. Odpálkuje mě větou, že müsli je v kredenci a mléko v lednici. Přechází mě chuť k jídlu.
V koupelně si všimnu nových, ještě nezmapovaných, šedin. Musel jsem zešedivět z debaty s dcerou! Odmítám se smířit s faktem, že tak rychle stárnu a bílé chloupky vytrhnu pinzetou. Bolí to jako čert, ale aspoň se v práci budu moct podívat té nové účetní do tváře. Obávám se dne, až jednou zjistí, že mi není dvacet devět nýbrž už čtyřicet let. Snad si toho ještě nevšimla! Oholím se. Z profilu možná vypadám trošku jako Kevin Costner. Potěšen tímto faktem odcházím do práce. Hned před domem mě však do reality vrátí můj auťák. Pochybuji, že Kevin jezdí do práce poškrábaným Golfem. Poplácám toho uličníka po modré kapotě a modlím se, aby vydržel cestu do práce. Všimnu si, že pod ostrými paprsky slunce jsou rýhy na laku ještě viditelnější než normálně. To zas bude den, oddychnu si a vydám se do práce.
Netuším však, že mě má dcera pozoruje za záclonou a usmívá se. Je hrdá, že její otec ve čtyřiceti letech vypadá tak dobře a že je s ním legrace. Například když se každé ráno opaří kávou, nebo když zápasí v koupelně s pinzetou a vydává u toho ty legrační skřeky. Na čtyřicet let nevypadá tak hrozně, mohlo by to být daleko horší.
Dcera odchází do školy s rozhodnutím, že zítra tátovi připraví na snídani toasty.