Rande přes internet

Jarní měsíce svádí stovky, tisíce a miliony lidí ke hledání protějšku. Hledat ideální partnera se dá v klubech, na ulici, v tramvaji, v letadle, v balonu a v posledních letech se rozmáhají internetové seznamky, kde spousta lidí naváže přátelství, pozná nějakého toho sexuálního devianta a úchyla, možná najde lásku.

Zvlášť to poslední začalo lákat mého bratránka ob koleno. V osmnácti si říká „starý mládenec“, neb je u kluků naprostej loser, když neměl ještě holku, jak on říká.
Před měsícem si zařídil u jedné seznamky profil, snaživě a vtipně vyplnil osobní údaje a vložil počítačově upravené fotky kluka, co se mu jen vzdáleně podobal. Dle jeho názoru na takový typ letí všechny holky.

Čekal a čekal…
A pak mu na e-mailu zablikala čerstvá zpráva, že má vzkaz od jakési Evy. Srdíčko mu podle jeho slov poskočilo až do oblak, když viděl její fotku. Krásná blondýnka, sice o rok starší, ale to mu prý nevadilo. Začali si vyměňovat vzkazy a někdy v téhle době napsal mě, abych mu jako seznamkami protřelá osoba profesionálně poradila a co si o téhle blonďaté TOP Evě myslím.

Na prvním vzkazu nic moc závadného nebylo. Evka se představila, utrousila pár poznámek, že se jí Kuba celkem líbí a že bude asi v pohodě kluk a jestli by jí nemohl poslat ještě pár fotek.
Kubík evidentně zachoval mužnou tvář a poslal jí další, prý už neupravené fotky.
Malá vsuvka, stejně jsem nechápala, proč si je upravoval, Kubík je strašně zajímavý typ, černovlasý, modrooký sportovec.
Eva byla dle dalšího vzkazu spokojená, jen namítla, že by nebyla proti, kdyby jí poslal nějaké trošku „odvážnější“ fotky. To už mi bylo lehce podezřelé a když mi Kubík ukázal další vzkaz, kde mu poslala i svoje fota, nestačila jsem valit oči, slečna Eva v dost odvážných pózách, které bych se já osobně styděla poslat i příteli. Ha, Evka byla jiné maso. Pochopitelně krásnější, rozumnější, vyspělejší, bla bla bla a že se s ní sejde…

A tak začal pracovat na jejich dokonalé schůzce. Mezitím si samozřejmě psali už intenzivněji, ale krásná Eva se najednou Kubovi přestala zdát. Něco mu na ní nesedělo a já tušila co. Vyjádřila jsem pochybnosti o poctivosti dnešních blondýn focených v kalhotkách na zahradě a Kuba mi na to kývl, ale rande už bylo domluveno a on, jelikož přece jen mu to už trochu myslí a je v poslední době poctivost sama, řekl, že randíčko neodvolá, protože už je prostě slíbené a sliby se nemají rušit.
Zároveň ale přemýšlel, jak to co nejvíc zkrátit, kdyby se naše obavy potvrdily a Eva byla opravdu taková ta obyčejná rádodajka. Česky řečeno, prostě kurva.

Den D byl naplánován na 21. května, 12 hodin, aby se alespoň Kuba najedl, pod výmluvou oběd.
Princip krátkosti schůzky byl v tom, že JÁ půjdu s ním, protože mám ve škole jen čtyři hodiny, sednu si k jinému stolu, budu popíjet čaj a budu dělat, že na někoho čekám, kdyby ho prý chtěla znásilnit, či někam odtáhnout, mám pravomoc zasáhnout.

A tak se i stalo, za pět minut dvanáct(!) jsem si sedla k jednomu stolu a Kubík ke druhému. O tři minuty později přilétla nápadně blonďatá dívčina, s dokonalou postavou a možná podle někoho i hezkým obličejem, já ji ale ohodnotila na tuctovku. S mým heslem, že oči jsou brána do duše, prostě neprošla, nijak jí nezářily, ale moje pocity byly vedlejší. Když jsem se nenápadně mrkla na Kubíka, vypadal trošku zaraženě, no, to vypadá asi každý, kdo jde na rande „naslepo“.
Jejich rozhovor jsem měla z první ruky a že teda stál za to!

Po dvou minutách jsem se musela otočit k Evě zády, aby neviděla, jak se dusím smíchy.
On totiž Kuba od toho znásilnění nebyl daleko.

Eva tedy přišla, hodila po Kubovi okem, roztáhla pusu do úsměvu, pozdravila se s ním, vlepila mu pusu na líc a sedla si naproti němu. Tedy i naproti mně.
Nejdřív bylo pár zdvořilostních a vyzvídacích frází, co ty, co maminka, co tatínek.
Mezitím si stihli objednat pití, číšník přinesl minerálky a zeptal se, zdali budou něco jíst, Kuba už už otevíral ústa, ale Eva ho předběhla s tím, že ne, že za chvíli půjdou na soukromý oběd.
Číšník se chápavě usmál, Kuba vytřeštil oči a mně spadla brada.
Eva využila překvapení, rychle zacvakala minerálky a na oněmělého Kubu pronesla:
„Myslím, že je na čase ukázat mi to, cos mi na fotkách odpíral…“
A smyslně zamrkala. Kuba se vzmohl na jakési: „He?“ Ale víc nic. Eva pokračovala.
„Líbila jsem se ti na těch fotkách? Fotil mě, hmmm, kamarád, klidně může udělat i pár fotek s tebou, jsi fotogenický typ.“
Kuba mlčel, asi omdlel.
„Půjdeme ke mně, mám útulný byteček, bude se ti TO líbit.“
Kubík vypadal, že ani nedýchá. Ono je to přece jen takové nevinné štěně s čistým pohledem na svět. Navíc je to sakra hodnej kluk, takže z tohohle „rande“ mu asi vstávaly vlasy hrůzou.

Nestačila jsem ani domyslet myšlenkový pochod a Eva se zvedla a zamířila k dámským toaletám. Vyskočila jsem akčně ze židle, popadla Kubu za křídlo a potichu vřískla, že zdrháme, bílá lilie okamžitě přitakala a začala startovat, on totiž milý Kubíček je takový trula, že nedokáže říct ne a nechal by se klidně zneužít.
Rychle jsem tedy začali odcházet z kavárny, odhodláni nechat tam Evu napospas osudu.
V čem to bude, že ve filmech to funguje, ale na Moravě jsou protivní číšníci, kteří vám připomenou, že jste neplatili čaj. A moje vysypávání drobných bylo pro Kubu osudné.

Eva se vrátila z toalet a už si nesedla. Vzala Kubu za ruku a vojenským stylem nařídila, že jako jdou. Kuba začal koktat, že spíš ne, že to neplánoval. Ona ho zpražila pohledem a táhla ho k východu dál. Kuba se zoufale otáčel na mě. Rozhodla jsem se jednat.

Ušklíbla jsem se na číšníka a vtrhla mezi Evu a Kubu, kterému, jak mě viděl, se viditelně ulevilo. Ovšem, můj plán byl vyloženě zoufalý. Navíc nemám odhad.
Široce jsem se rozpřáhla, věnovala vzpomínku svému plyšovému krtkovi, co mi ho jako dítě, Kubík rozpáral a vrazila jsem mu facku. Nastalo ticho. Začala jsem mít strach, jestli jsem to nepřehnala, ale už jsem byla v roli. Začalo jsem ho něžně tlouct a nadávat do hajzlů a debilů.
Ještě jsem pronesla frázi: „Ty blbče, všimla jsem si tě až teďka při odchodu, dělá se mi blbě z toho, že jsem tak blízko tebe seděla, nesnáším tě za to, cos mi udělal, cos nám udělal!!!“
Rozpárání milovaného krtka se prostě jen tak odpustit nedá.

Efekt to mělo okamžitý, nejdřív bylo ticho a pak nás všechny tři číšník vyhodil před kavárnu na déšť. Pokračovala jsem v nadávkách a když zcela vyšokovaná Eva zbystřila, že se začínám otáčet i na ni, pronesla „sorry“ a vzala nohy na ramena.

Když nebylo po přeludu Evě ani památky, Kuba se vzpamatoval, chytil se za tvář a cože prý to mělo znamenat. Tak jsem mu nevinně vysvětlila, že to byl spontánní nápad, ale že to evidentně pomohlo, neb Evka, jak si jistě všiml, ho neznásilnila, ale pro jistotu utekla.

Asi nikdy nezjistím, co si myslela, když jsem tak ostře na Kubu vyjela.
Že jsem bývalá? Možná.
Každopádně Kuba má o zkušenost víc, že krásná holka na fotce, může být zavádějící informace před naprostým fiaskem.