hrabal - jméno mé je nula

Krádež oka v divném toku světa myšlenek honí jádro pudla vedle břehu stoh i klády jezdec koně mráz i hana. Průvan čistí vzduch i listí. Nepitím se jistím. Gottwalda nevidím zítra uvidím. Jdu. Letím i s tím smetím. Přes síto projít chci očištěn vyleštěn to už ne já avšak jako já. Kdo pozná mne tak chtít jistě může mne. Co však zbude ze mne. Ty? Jistě tomu takto je. Oni. Ti tu byli i beze mne. Letí pták, ryba rak. Já na trenažéru zkoušel žít a být. Nějak mi to nejde. Ředkev letí k nebesům jako kosák k třešni. Piji vodu kážu rum. Slyším, vidím přemítám dost toho odmítám. A pak je tu les i bez a já taky. Ves má psy co očkováni budou. Hrad na skále. Bystřina v úbočí na dědinu útočí. Děda bábu vynáší, když je proud odnáší. Schází mi ten děda, bába, bouda, chátra, luza i ta těla. Rykot stroje v zatáčce klopí co mu síli stačí - nestačí, stačí jen vydechnout naposledy. Motorka stále hučí. A husy kachny proudem plují. Vodník nečeká je na úřadě pro dávku. Socky se tu sjíždí na Heráků ujíždí. Poliši je k pultu vedou pak v klidu jedou. Kolega je ve vesnici měří, body přidělí ty je oddělí. Pic pac puc stejně je to k ničemu. Buzík v telce sebe lituje, já ťukám do stroje. Hanba pro mámu a pro mne ochranu. Zubatá to jistě vidí pak kuš odjistí jen, co zjistí jak se jistí. Kabel k zásuvce, voda z kohoutku, chlad z lednice, krk i lívance. Tik ťak tik ťak...