Poslední skok

Už jen jeden krok ke kraji budovy. Nevěděl proč, ale uvolnil svaly a plynule se sklonil před posledním skokem, o kterém už dlouhou dobu přemýšlel. Bylo to divné, ale necítil nápor větru, nebo ho prostě nevnímal. Připadal si, jako když jede na horské dráze, která se zoufale řítí dolu, bez toho, aby někdy v dohlednu přibrzdila a bezpečně dojela do stanice. Každá vteřina se zdála neuvěřitelně dlouhá a chodník se přibližoval nesnesitelně pomalu. Říká se, že se před smrtí člověku promítne před očima celý život, on ale spatřil pouze okamžiky, na které chtěl zapomenout. Znovu se viděl, jak rozsvěcuje světlo v potemnělé koupelně a objevuje přítelkyni ve vlastní krvavé lázni. Na sebevraždu myslel už dávno před tím, než jí potkal, ale právě ona ho dokázala přimět, aby sebezničující myšlenky přenechal budoucnosti. Ona, kterou jako jedinou nepovažoval za děvku, bažící po penězích. Byl jedním z nejbohatších lidí New Yorku a díky ní i nejšťastnější. Nevěděl proč se zabila a ani vědět nechtěl. Jediné, co ho drželo při vědomí, byla touha po sebevraždě. Neměl v úmyslu se zabít impulsivně, ale počkat až nastane ten správný čas. Co je to „správný čas"? To sám nevěděl, prostě se bál smrti a chtěl ji odložit. Tělo dopadlo na od slunce rozpálený chodník. Kupodivu necítil žádnou bolest....

Sundal brýle ze zpoceného nosu a odkašlal si.
„Díky teď už vím, co mě čeká."
„A co?"
„To ti neřeknu.....ale není to tak hrozné, jak jsem se bál"