Krásný svět V.

Usadila se v křesle, které patřilo k pohodlnějšímu vybavení její vězeňské kanceláře, jak jí často přezdívala. Nohy skrčila pod sebe a zadívala se na obaly bloků, které před tím sebrala ze stolu.
Po notné chvíli se rozhodla k otevření sešitu, který byl nadepsán velkým písmem, hlásicí „Krásný svět, díl 1.“.
„Tak se podíváme, co před námi ukrýváte, dívky.“ Usmála se pro sebe doktorka Destiny a začetla se do prvních řádků, které byly napsány drobným ledabyle naskládaným písmem.

Na začátku všeho nebylo téměř nic. Jen nepatrné semínko rostliny, které bylo nikým zaseto do malé hrstky hlíny. Roky ubíhaly a ono semínky z ničeho získalo živiny a začalo růst. Nejprve se pomalu hrnulo na povrch, kde nesměle přivítalo světlo beze zdroje.
Ovšem jak rostlo čím dál tím víc, začalo se nic přeměňovat na něco, a tak vznikl první život na naší planete Zeměchos.

Martina překvapeně zvedla oči od papíru. Tak ony si ten svůj svět popsaly od úplného začátku?
Přelétla pohledem několik dalších řádků, až se dostala k části, která byla napsána větším a roztaženějším písmem. Začala opět pozorně číst. Tahle část měla být o narození Tess a Elizabeth.

Jakmile vše živé bylo dokonale vyvinuto, měla nastat poslední etapa Zeměchosu. Měli se narodit první obyvatelé.
Z bohatého ničeho jednoho slunného dne vznikly dvě malé dívky, které rostliny a zvířata pojmenovaly Tessian a Elizabetian. Děvčátka se brzy měla stát královnami planety a dál pomocí ničeho šířit své potomky.
Ovšem stalo se něco nepředpokládaného a spolu s nimi se narodil i Rolandian, jejich bratr.

Udiveně četla tyto řádky znovu a znovu, jako by měla pocit, že něco špatně pochopila, ale ne, chápala je až moc dobře. Tess, Elizabeth a Roland.
Budu se ho muset na to zeptat, usmyslela si v duchu a pustila se do dalšího odhalování jejich tajemství. Sjela pohledem o několik řádků níž.

Všichni tři společně šťastně vyrůstali, nevázáni pravidly, neomezováni rodiči. Sami a svobodní.
Poznávali svoji planetu, která skrývala mnohá tajemství a záhady, jež chtěli v nejbližší době vyřešit.
Bohužel však nic dokonalého nemůže trvat věčně.
Pro ně velice brzy se objevili podivná stvoření, tolik jim podobná, ale o dost starší, což bylo nemožné, vždyť oni tu byli první a prozatím jediní.

Martina zpozorněla. Že by konečně narazila na jejich problém? Sice četla spíše jenom mezi řádky, takže se velmi rychle prokousala téměř do konce prvního dílu Krásného světa. Teď to ale vypadalo, že je nadosah cíly.

„My jsme vaši rodičové, y tu byli první.“ Promluvila žena.
„Ne, to není možné. My jsme první a prozatím jediní lidé na Zeměchosu.“ Bránila je Tessian.
„Proberte se. Nic není takové, jak se zdá.“ Promluvil tentokrát muž.

Proč to tolik připomínalo realitu, kterou dívky nejspíše prožily? Byl to něco jako deník? Musela číst dál. Tentokrát o několik řádků níže.

„S tímto rozhodně nesouhlasíme a na nic podobného nikdy v životě nepřistoupíme.“ Rozkřikla se Elizabetian.
„V tom případě vyhlásíme válku.“ Vybuchla starší žena, která seděla naproti ní u kulatého stolu.
Rolandian vyprskl smíchy. Svůj záchvat nemohl vydržet, čímž si zasloužil hrubý zákrok muže, jehož jméno zatím neznali. Stejně jako jméno ženy.
„Tak tedy bude válka!“ zlostně vyprskla Tessian.

Ozvalo se hlasité zaťukání na dveře, které doktorku Destiny vyrušilo ze čtení. S tichým povzdechem odešla otevřít. Za dveřmi stál doktor Wilson a tvářil se velmi důležitě.
„Neruším?“ otázal se a zvědavě se rozhlédl po pokoji. „Jsi tu už zavřená tři hodiny a nikdo o tobě nic kloudného neví. Sice teď nemáš žádné sezení, ale nebyla jsi ani na obědě.“
Martina ho včas zarazila, avšak sama překvapena, že ji čtení zabralo takovou dobu. „Omlouvám se, pročítala jsem si důležité podklady k případu našich dvou slavných dívek.“ Při tomto označení se sama pro sebe usmála.
Její kolega přikývl. „Právě proto jsem tady. Tess a Elizabeth s tebou chtějí mluvit.“