Jak stejné je jiné

I stejné je jiné. I jiné je stejné.
A může být i Vaše řiť.
Matně se kloužu setmělým nábřežím po lesknoucích se kolejích.
Odlesk lamp řítící se kola.
Řev, křik, lomoz a ticho.
Nohy jsou i nejsou.
Byli.
A už nebudou.
Právě nyní přemítám, cizí tkáň odmítám.
Ulice se rudě barví to tou mojí krví.
Kde kdo hledí jak tu ležím zmítán bolestí.
Strašný hluk a bílá čepice co sklání se.
Hlavu podkládají, nohy odkládají.
Mám sen jak zebat nebudou, na nákupy se mnou nepůjdou.
Nenaříkám, jen radost mám.
Baťa ten už na mně nezbohatne, říkám si.
Dlouhá byla cesta bolest, odříkání cizí i moje naříkání.
Už zase se vztyčím, vypadám však jako když klečím.
Borůvčí je pro mne houštinou nepropustnou krajinou.
Vidím odlesk koleje a pak troleje.
Kdo jen sil mi dolije.
O činu přemýšlím, na rodiče pomýšlím.
A stejné je jiné.
Teplo mráz voda vzduch.
Bylo bude i když tady nebude.