Virtuální láska

Můj Honzík
Svatba se vším všudy

Tak jsem se vdala. Z lásky. Sice virtuálně, ale z lásky.
A dokonce dvakrát. A pokaždé za Honzíka.

Asi si zasloužíte vysvětlení.

Ne, že bych nedostávala nabídky k sňatku, to jo. Ale přece si nevezmu jen tak někoho. Vdávat se má přece z lásky. Jinak to přece nejde.

A pak se objevil Honzík, chodil do mé restaurace. Chtěla jsem jí zbourat, ale nějak jsem nemohla. Chodil tam jeden sympaťák, vždy mi v osobce poděkoval, zeptal se jak se mám a tak.

A pak....Pak mně pozval na rande. Šampáňo, jahody, dobrá večeře. Strávili jsme spolu celou noc. Krásnou noc. Svatební noc.

Jakto, že svatební? No, bylo nám spolu tak dobře, že jsme v noci uhnali faráře, vzbudili dva svědky a bylo to.

A bylo to fakt krásný. Až tak krásný, že se přihnala majitelka účtu a udělala tomu přítrž.

Protože se jí sesypal reálný svět jak domeček z karet, neunesla, že je nám spolu fajn a virtuální sebevraždou ukončila naše štěstí. Honzíkovi zbyly na krku dvě krásné holčičky, o které se vzorně staral, koupil i větší auto, aby s nimi mohl jezdit na výlety a stále myslel na tu, se kterou chtěl strávit život. Měl strach, co se jí mohlo stát.

Jak to dopadlo? No, naštěstí sebevražda majitelky účtu byla čistě demonstrativní, dostala 360 a byla zpátky

My jsme se vzali podruhé, jsme šťastní, je nám spolu zase krásně a doufáme, že majitelka si dá svůj život do kupy a bude šťastná jako my.

Tak jsem Vám všechno hezky napsala a papa běžím za svým Honzíkem,

Vaše Maurra