-sama-

Sama…Uvnitř tak prázdna a zraněna žmoulá v náruči svého plyšového medvídka…Chvilku sedí a dívá se do prázdna…Nepřemýšlí,nevnímá…Podívá se na jizvy na své levé ruce…Pohladí je a usměje se…Vezme žiletku,ohlídne se za svým životem…

Vzpomene si na své chyby,na slova,která by tak ráda podruhé už neřekla. Na slova,která ubližují tem,kterým neměla….
-vezme si žiletku a projede svou kůží-
-dívá se na stékající krev-

To prázdno…Prázdno v jejím srdci….Tolik ho nenávidí…Tak hrozně moc ho už nikdy nechce cítit! Bohužel,už nikdy se ho nezbaví…
-vezme žiletku a projede svou kůží-
-dívá se na stékající krev-

Bolest…Už zase sama sobě způsobuje bolest…Ač sama sobě pořád dokola slibuje,že tentokrát už se to nestane. Lže sama sobě.Nenávidí se.
-vezme žiletku a projede svou kůží-
//znova a znova a znova//
-dívá se na stékající krev-

Obejme plyšového medvídka,stiskne ho tak pevně jak jen to jde…pláče…sama uvězněna ve světě druhých lidí…sama bez objetí lásky a pochopení.Ostatně tak, jako skoro každý den.