Nic není takové, jak se zdá

Jsem nejlepší redaktorka ve Francii,uznávaná po celé Evropě. Postupem doby jsem se propracovala až k šéfredaktorce časopisu, který je výjimečný právě v tom, že to není nějaký hloupý bulvár, sledující soukromí celebrit. Není to ani žádný modní časopis s miliony radami, jak se mu zalíbit, jak zhubnout, co na sebe atd. Je to časopis, který píše o reálném světě a o problémech dnešní doby. Také informuje čtenáře o aktivním dění ve světě. Patří k nejčtenějším časopisům ve Francii. Napsala jsem spoustu knížek, které se úspěšně prodávají po celém světě. Nemůžu si stěžovat.

Můj manžel je úspěšný podnikatel, který vydělává nehorázné částky. Je majitelem několika společností a má 4 vysoké školy.Také napsal už několik knížek, které byly velice úspěšné. Máme vilu na konci města Paříž. Máme obrovskou zahradu s bazénem, také máme vnitřní bazén, ve kterém se koupeme vždycky v zimě. Naší vilu hlídají 2 psi, jsou to vlčáci. Auta máme celkem 4. Jedno je moje, jedno manžela a ty zbylé dvě jsou limuzíny, které řídí náš řidič. Samozřejmě máme také služebnictvo. Uvnitř vili je mnoho místností, 2 jídelny, jedna pro zvláštní příležitosti a návštěvy a druhá pro nás s manželem, když si chceme udělat klidné odpoledne a popovídat si se šálkem kávy. Každý má svou pracovnu, většinu času trávím v ní, a píšu články nebo knihy. V ložnici máme plovoucí postel s nebesy. Můj šatník je plný oblečení, oblečení, které mi není posílám na charitu, posíláme tam pravidelně i peníze.V koupelně je obrovská vířivka a masážní vana a samozřejmě sprchový kout, stačí si jen vybrat, na co je nálada. V létě stejně trávíme nejvíce času venku na zahradě u bazénu a u minibaru, kde si mícháme nápoje a koktejly, popřípadě pořádáme nějaký večírek.
Zdá se, že náš život nemá chybu, oba máme zaměstnání, ve kterém vyděláváme mnoho peněz a jsme úspěšní. Máme všechno na co si jen vzpomeneme. Když máme volné dny, cestujeme různě po Evropě ale i po světě. Máme soukromé letadlo. Je to vskutku dokonalé. Prostě to nemá chybu.

I když pár chyb by se našlo, co si budeme nalhávat není jich pár. Zdání klame! Nemluvím s rodiči, se kterými jsem se pohádala, když jsem odešla bydlet do Francie proti jejich vůli. Od malička jsem se s nimi neshodla, mrzí mě to, často na ně myslím, ale na druhou stranu, kdybych je poslechla tohle všechno bych neměla. Můj manžel je věčně v práci a já také. Jsme oba pracovně vytížení, vidíme se jen večer a to si nestačíme skoro ani nic říct, vyčerpáním padneme do postele.Celý den jsme ve spojení přes mobil, kde si řekneme pár slov. A když už konečně někam odcestujeme, tak je to tak dvakrát do roka, když si oba vezmeme volno. A naši relaxaci neustále provází telefonáty lidí, co si neví rady a pořád něco chtějí.Nemáme chvilku klidu pro sebe. Je to smutné, bydlím ve Francii, ale dosud jsem neviděla skoro žádné památky. Nemám čas na přátele, vždyť já skoro žádné nemám. Sice po vypadá jako že jsem hodně oblíbená, ale ve skutečnosti nemám na nakupování a čajové dýchánky s přáteli čas.Prostě nemám pravé přátele, znám jenom lidi, kteří mi tiše závidí nebo závidí na hlas, ale nazývají se mými přáteli.Ve skutečnosti mi nemají, co závidět, spíš bych měla já závidět jim jejich normální a klidný život.

Mám všechno, tedy skoro všechno, chybí mi rodičovská láska, ta pravá láska taky a přátelé mi také chybí. Nic není tak dokonalé jak se zdá. Vyměnila jsem práci a úspěch za tohle všechno. Neustále se ptám sama sebe jestli je to dobře. Ale zase se uklidňuji, že úspěch je také důležitý. Je však důležitější než přátelství a láska? Ach, všichni mi říkají jak já mám spokojený a dokonalý život, kdyby jen věděli. Nikdo z nás nemá dokonalý život. Někdy bych chtěla z tohohle stereotypu vyskočit a žít jako normální člověk.. Ale nemám na to, práce a touha po tom, být co nejlepší, mě pohltily. Chtěla jsem to opravdu tak?