Rybaření uklidňuje!

Celé tělo bolelo čím dál víc, a tak jsem se raději postavil.
"Zmetci!, neví co by za to chtěli a je to takový šunt ! Záda mám z toho zrychtovaný, jako kdybych seděl na zemi"!
Rozčílil jsem se spravedlivým hněvem nad kvalitou značkové rybářské sedačky, která má podle prodejce zaručovat stejně dobré posezení jako křeslo v obýváku.
" Je to všechno podvod, stejně jako to rybářské vybavení, za které jsem dal bratru padesát tísíc! Mám to druhou sezónu a ještě jsem nic pořádnýho neulovil. Oni ti šmejdi s tím snad něco schválně dělají, aby se toho ty ryby bály "!
"Jestli to takhle půjde dál, chytím letos zase kulový a to už mě vážně naštve. Už jenom kvůli tomu blbýmu švagrovi. On sám na ryby nechodí, ale vždycky když odjíždím, nezapomene se zeptat, jestli prý mám ručník a mýdlo. To prý proto, až chytnu zase hovno, abych se měl v čem umýt.
Je to primitiv stejně jako ta jeho sestřička, ta mě taky pije krev .
To bylo pořád "koupíme si rakety a budeme chodit hrát tenis, nebo můžeme zkusit golf, alespoň ukážeme ostatním kam patříme. Nebudu muset sedět pořád doma, tohle přece není žádnej život, ty jsi pořád v trapu a já se tady brzo zblázním"!
Naříkala jako kdyby se se mnou neměla jak prase v žitě.
Když jsem řekl, že tyhle sporty dělat nebudu, měl jsem doma peklo.
Hned spustila: " víš co ti řekl doktor, nemůžeš pořád jenom pracovat , potřebuješ taky nějakej relax, záda máš odrovnaný, nervy v kýblu, v noci už to stojí taky za starou belu, potřebuješ sport, kterej tě vrátí do kondice! "
Tak jsem se rozhodl pro rybaření a zase je to špatně. Prý jsem s tím začal jen proto, abych ji nemusel brát sebou, a že jsem vždycky věděl, že má strach z vody.
Teď vzhlídá jak vrah a ještě provokuje. Když nic nechytnu, a to je skoro vždy, hned spustí:
" No to je pěkný, těch peněz co to všechno stálo a zase nemáš ani šupinu. Že se na to nevykašleš, jseš stejně všem pro srandu !"
No a když jsem jednou chytil kapříka který neměl míru a vzal ho domů jen proto, abych jí zacpal pusu tak zase spustila:
" tak to je paráda, takovej chcípák, to jsem zvědavá, kdo to vykuchá a vyčistí a toho smradu co z toho bude a stejně to tady nikdo nejí"!
No asi babu brzy zabiju a všechny soudy mě budou muset osvobodit.
Když jsem takhe přemýšlel nad strastmi života, zaslechl jsem najednou kousek vpravo hluk. Podíval jsem se tím směrem a vidím to, co vídám poměrně často.
Pepa Haluza zvaný Vydra zápasí zase s nějakou rybu.
" Je tohle možný ? " zaúpěl jsem v duchu " Vybavení má za padesát korun, chytá na chleba a pořád něco tahá , zmetek ! "
Adrenalin jsem měl z toho pohledu až v krku. Tohle není žádná spravedlnost,"ať ho sumec pokouše", pokusil jsem se v duchu o trochu stylové vyhrožování.
Zatímco jsem se takhle vztekal , vytáhl na břeh asi tříkilovýho kapra a o mě se v té chvíli pokusil infarkt .
Nepříjemnou vlastností rybářů, jak jsem za ten rok vypozoroval, je ptát se kolegů na břehu jak to jde. Takže sotva Vydra uložil rybu do vezírku, zakřičel mým směrem : " První! není velkej ale beru ho, a co ty"?
Jak já tenhle zvyk nenávidím! Dobře ví, že nikdy nic nechytnu, ale musí se zeptat, aby mě ponížil a zesměšnil. Krev se ve mně vařila, ale přemohl jsem se a zakřičel zpátky : " zatím nic , je to tady nějaký mrtvý asi to zkusím jinde."
Trnul jsem, že teď odpoví, že já to mám všude nastejno. Jestli chytám na přehradě nebo na parkovišti ,všude chytnu to stejný, ale naštěstí mlčel.
Vytáhnul jsem obě udice z vody a změnil návnadu. Tady na to už sakra musí zabrat ! vždyť to žrádlo bylo dražší než Vydrovo auto!" uvažoval jsem logicky a modlil se ke svatému Petru, aby alespoň jednou stál na mé straně.
Sotva jsem nahodil, uslyšel jsem za sebou známý hlas. Patřil nějakýmu Dvořáčkovi, který bydlel kousek od rybníka a chodil sem na pravidelné procházky.
"Dobrý den" začal slušně, ale mně bylo jasné co bude následovat.
" Tak zase nic "? Člověče jak vy to děláte? Vercajk jak na žraloky a ještě jsem neviděl, že by jste něco chytil. "
Měl jsem sto chutí utopit ho dědka a nechat napospas rybám, provokátéra protivnýho,ale udržel jsem se a jen jsem prohodil : " je to výbava na větší vodu a tady ta kalužina je na to asi moc malá."
To ho nevím proč rozesmálo a jen co se dochechtal, pošklebák, vydal se směrem k mému úspěšnějšímu kolegovi, asi zkontrolovat úlovky.
" Už toho mám plný zuby. Zase ani ťuk. Ty ryby si ze mě snad dělají srandu. Proboha! Vydra zase něco má. No na tohle nemám nervy,to se prostě nedá vydržet "!
Hážu vercajk do auta, startuji a odjiždím domů, kde se sice zase pohádám s manželkou, ale potom už budu mít snad pokoj.
Zítra je pondělí a já budu moci jít v klidu do práce. Už aby to bylo. Jenže týden uteče jak voda a v sobotu abych šel zase na ryby! Jak mně se už teď nechce!