Krásný svět XI.

Ano. Opět měly pravdu. Martina se večer před odchodem domů rozhodla, že si přečte kousek Krásného světa. I když ji tichý hlásek uvnitř varoval, nevnímala jej a pomalu se hnala do propasti.
Na čtení není přeci nic nebezpečného, namlouvala si sama sobě.
Její zmatené myšlenky bloudily z jednoho tématu sem a tam. Musela se uklidnit před tím, než se pustí do četby, jinak by se nemohla soustředit.
Zdálo se, že Tess s Elizabeth se drží nějakého plánu. Jakákoliv její reakce je nerozházela, jako kdyby ji přesně čekaly. Dále ji stále vrtal hlavou Roland. Usměvavý krasavec, který v tom byl určitě s nimi.
„Měla bych na to upozornit Charlese.“ Mumlala si tiše pro sebe.
Povzdechla si.
Poslední dobou ho nehezky zanedbávala, stejně jako svoji rodinu. Ale nemohla si pomoct. Měla vysoké ambice, které ji teď ale nevědomky začaly pomalu přerůstat přes hlavu.

Nad krásným světem strávila několik hodin. Přečetla celý čtvrtý a pátý díl. Dozvídala se šokující věci, a právě proto se od čtení nechtěla, nemohla, odtrhnout.
V mysli ji utkvělo několik vět, které si v duchu opakovala stále dokola.

„Nikdy nesmíš zapomenout, že tě miluji.“ Vykřikl Rolandian za Elizabeth, kterou právě odváželi Fanžrouti.

Nevinně se usmívala a přitom se dívala doktorce Destiny do očí. Věděla, že ji má teď ve své moci a plně toho využívala. Jak snad ji bylo přesvědčit, že má číst dál.

Rolandian se s Martinou setkal chvíli potom, co sestrám předal důležitý vzkaz. V duchu přemítal, jak nejlépe ji rozzlobit a tím upoutat zpět její pozornost k sestrám. Poslední dobou se vše nebezpečně obrátilo proti Tessian a Elizabetian.

Přesně podle jejich očekávání. Odporovala jim dlouho, ale začala podléhat. Válka proběhla rychle a sestry ji měly vyhranou.

Martina nevěřícně koukala před sebe. V hlavě jí běhaly obrazy, jak si vše představovala a ještě ke všemu ji naplňoval vztek.
Rychle vstala z křesla, rázným krokem došla ke dveřím a prudce je otevře. Bylo sice dost pozdě večer, ale věděla, že tu dneska Charles bude. Workholik jako ona, ale on na rozdíl od ní nebral případ Tess Hope a Elizabeth Miracle až tak vážně.
Chodbou doslova letěla a celá udýchaná se zastavila před pracovnou Charlese. Doktora Wilson. Sice jejich kanceláře nebyly od sebe nijak daleko, ale napětí a vztek dělají divy.
Hlasitě zaklepala několikrát po sobě. Zevnitř se ozvalo slabé šourání a poté se otevřely dveře.
„Martino?“ překvapeně se na ni díval Charles. Nebylo ani divu. Nejenže netrpělivě zabušila na dveře jeho pracovny, ale ke všemu vypadala hrozně. Ztrápený výraz ve tváři a neupravené vlasy. „Co se stalo?“
„Musím ti něco ukázat. Je to naléhavé.“ Vyhrkla ze sebe. Už se trochu uklidnila, přesto stále zrychleně dýchala a těkala pohledem sem a tam.
„Jistě. Pojď dál.“ Přátelsky ji objal kolem ramen a vtáhl do pracovny, kde ji usadil na židli. „Dáš si něco k pití?“
Zavrtěla hlavou a začala listovat čtvrtým dílem Krásného světa.
Jakmile Charles poznal, ač se jedná, nesouhlasně si povzdechl, ale mlčel. Viděl, že je na tom Martina opravdu špatně a potřebuje se svěřit.
Otevřela na jedné ze stránek, kde se dočítala tu hrůzu, totiž že to celé na ni navlékly.
Zabořila prst doprostředka stránky. „Čti.“
Charles si při pohledu na stránku nejistě odkašlal. „Ale Martino, tam nic není napsaného, nepřehlédla jsi se? Jsi celá rozrušená.“
Zarazila se. Nic tam není? Co tedy celou dobu četla? Dělá si z ní její kolega a přítel blázny? Ale proč by to dělal. Chtěla vstát a utéct, ale nohy je neposlouchaly, takže se skácela zpět na židli.
„Nic tam není.“ Opakovala tupě po něm.
„Martino.“ Promluvil zcela vážným hlasem Charles. „Měla bys tu dneska zůstat přes noc a pořádně se prospat na jednou z pokojů. Lékařský dohled se ti bude hodit.“
„To mě chceš zavřít jako blázna?“ nechápavě se na něj podívala.
Vždyť není blázen. Nemůže. Tohle je jen hloupé nedorozumění. Sen, nic víc.
„Lékařský dozor ti prospěje.“
„Ne!“ vztekle vykřikla a chtěla utéct z jeho kanceláře. Rozeběhla se ke dveřím, doktor Wilson dál klidně seděl na své židli. Bylo zamčeno.
Sesula se po stěně na podlahu. Tohle musí být jen hloupý zlý sen, myslela si. Bohužel ale nebyl.
Než stačila nějak zareagovat na vzniklou situaci, Charles ji píchl sedativa, takže během chvíle upadla do otupělého stavu, kdy jí okolí jakoby unikalo. Cítila, jak ji někdo někam odnáší, ale nemohla reagovat.