Hluché ticho

Místnost vyplňovalo hluché ticho. Přesně to ticho, co se vkrádá do každého póru v kůži, zahnízdí se a ven se dostane až za čas. Jestli vůbec někdy…

„ Tak jsem tady.“
„ Dobře, tak se na to mrkneme.“
„ Ježiši, kam jsem se to dostal.“

Doktorka seděla naproti němu. Měla dlouhý plášť, který obvykle doktoři mívají a na nose měla usazené brýle, které jí na malém pršáku vyhloubily drobnou jamku. Dlouhé, světlé vlasy měla stažené v culíku, jenž jí vytvářel až moc přísnou. Zelenavé oči těkaly sem a tam, jako by hledaly konkrétní bod k zachycení. Ty oči na něj pohlédly, hned se ale stočily na stůl, pokrytý nespočtem listů a různě velkých reklamních letáků na nová léčiva.

„ Snad to dopadlo dobře…“
„ Na to se hned podíváme.“
„ Tedy, doufám, že to tak dopadlo. Jinak…“

Byl nervózní, jako nikdy před tím. Tohle na něj bylo až moc velké sousto. Pár dní se již nevyspal. Vždy se vzbudil pár minut po půlnoci a několik následujících hodin nemohl usnout. Zkracoval si tak chvíli u televize, které stejně nevěnoval žádnou pozornost, byla jen kulisou v přemítání si budoucnosti, kdyby…

Doktorka se pootočila k vedlejšímu stolku a hrábla mezi štos úhledně sbalených papírů…
-zavřel oči a v duchu se modlil-

/ / / „ No tak, nebuď měkota! Teď zažiješ všechno, co nikdy nezažiješ se svojí starou“
„ Hej volové, ale budu potřebovat ještě půjčit aspoň litra!“ Ta nejasná postava se těšila na
nadcházející chvíle jako prvňák na Vánoce. Jen při představě, že si bude moct splnit
nejperverznější sny ho vzrušovala. Nebyl sice v žádném noblesním podniku, ale v polorozbořeném baráku, který dřív sloužil jako skladiště kradeného zboží. Těšil se na tu couru, co mu udělá dobře.
„ No tak to si dej ještě frťana, ať jsi pořádně při chuti, bejku!“
……………………………………………………………………………..NEGATIVNÍ!///

„ Vaše jméno je Novotný, nepletu se?“
„ Nene, Novotný je správně.“

Kapička potu už si udělala na jeho čele své místo a rozhodla se, že prozkoumá i zbylou část obličeje. Sjížděla pomalu, snad jako by si tu jízdu užívala. Všechno utíkalo tak pomalu, tlačítko na ovladači: A TEĎ POMALU, AŤ SI UŽIJETE TU ATMOSFÉRU.
Dělalo se mu z toho špatně. Z celé ordinace a doktorky, jež mu teď připomínala výjev z obrazu: Zkáza.
- a tak opět zavřel oči, snad se uklidní.-

/// „ Kurva, proč bych se s tebou měl dělit?“
„ Jsem tvoje holka, ty šmejde. Příště se s tebou taky rozdělim!“ Věděla, že riskuje. Ale v tuhle chvíli jí to bylo úplně jedno. Hlavně, že zase bude mít kontrolu nad svým tělem a o tu celou dobu běželo. Nakonec, byl to její kluk, musí mu věřit. Alespoň si to myslela.
„ Tak tady máš, ale pak už ji zahoď. Bůh ví, komu už jsem ji pujčoval.“
„ Díky!“
……………………………………………………………………………..S radostí Vám mohu oznámit, že jste NEGATIVNÍ, ale příště si na sebe dávejte větší pozor…………./////////

„ Dobře, takže pane Novotný, podíváme se na to.“
„ Prosím, nešlo by to rychleji?“
-nechápavý pohled-

No tak mi to, ksakru, řekni! Jsem tady snad už hodinu. Ubíjí mě to čekání, stejně jako mě ubíjelo celý týden.

- Tikot náramkových hodinek umocňoval jeho strach.-
Naposledy si se zavřenými oči přehrál svůj příběh.
///Bylo pozdě večer a on se vracel z hospody, kam jako každý jiný pátek zašel s kamarády na pár piv, aby si popovídali o předcházejících dnech. Když přecházel náměstí viděl v protější ulici skupinku lidí, se skrytými hlavami v kapucích. Zpomalil, nechtěl si hrát na hrdinu. Tak zvolnil svůj krok, že se s nimi ani neminul. Po jejich odchodu tak však zůstal ležet jeden mladší kluk. Držel se za břicho a volal na pomoc.
……“No tak pomoc“……
Teď se proklínal, že si radši nešel svojí cestou. Jen tomu klukovi zavolal záchranku a jen se snažil zastavit krvácení z jeho břicha. Nevěděl, jak se to dělá. Jen se o to pokusil a teď je kvůli tomu tady…///

„ Pane Novotný, je mi to strašně líto. Ale výsledky vyšly pozitivní…“

„ Jako, že jsem nakažený?“
…náhle se všechno tak zrychlilo…
„ Nic není stoprocentní, ale…“

A hluché ticho mu vrazil klín do mozku.
…už napořád….