Spolu strávený čas - 1 pokračování

Konečně nastal čas abychom šli spát. Moc se nám sice nechtělo, ale museli jsme kvůli zítřku. Brzo ráno se muselo jít do lesa, nasbírat nějaké hřiby ať máme co na oběd. Ve stanu byli všichni ještě dlouho vzhůru, a povídali jsme si o tom, co budeme zítra dělat. Usli sme asi o půl 12. Ráno jsme museli budit holky, protože se jim nechtělo vstávat podle budíku, který byl připravený na ráno ať nezaspíme. Po dlouhém a namáhavém úsilí se nám podařilo Pavlu a Zuzku probudit. Posnídali jsme, a vyšli do lesa. Po lese jsme chodili velmi dlouho, než byl objeven úsek plný jedlí bedel, a jiných hřibů. Nasbírala se spousta tašek. Bedel a praváků. Kousek opodál, bylo místečko k sednutí. Sedlo se, a začalo povídat o všem možném. Na cestě zpátky se ke stanu dostala prvá Zuzka. Zkontrolovala jestli něco nechybí a já s Pavlou, běželi do obchodu pro knedlík ať máme něco k těm hřibům. Po samotných hřibech vetšinou bolí břicha a to se nám riskovat nechtělo. Přinesený knedlík byl málem úplně zbytečný, neboť smaženice byla téměř hotová. V rychlosti se nakrájel knedlík. A přidal se ke hřibům. Vše zamíchané dohromady, do vypadalo zajímavě. Ale chutnalo to výtečně. Obědvání nám trvalo dlouho. Bylo toho tolik, že se to muselo jíst pomalu ať se nepřecpem zbytečně rychle. Po obědě nás napadlo že si půjdem lehnout.. odpočinout a trávit oběd. Po lehnutí a nalezení té správné polohy, holky začaly vyprávět o včerejšku. A já s Martinem jsme byli rádi, že se holkám večer líbil. Ve stanu jsme leželi tak pěkně oddělení, jako v bytě 2+1. A vyprávěli jsme si věci, které nešly říct před těmi druhými...

Byli to kecy které mohly napadnout jen holky. Ony si myslely že by nám to mohlo vydržet ten vztah tak dlouho, že bysme se mohli potom vzít. Myslely to dobře, protože takové kluky jako jsme byli my, by těžko zase někde hledaly. Když se dověděly, že bychom byli rádi kdyby nám to vydrželo. Věděli jsme, že kdykoliv budem spolu že se budem mít dobře. Protože rodiče nás moc dobře znali a věděli, že se o ně dobře postaráme.