My dream

Jednou, když jsem byla na zahradě s mými rodiči, bratrem a prarodiči, kteří měli zahradu vedle nás, se nakouslo moje milovaná témata.
Už máš chlapce, jak ti to jde ve škole, na jakou půjdeš školu?

Jo, na jakou půjdeš školu, na jakou vlastně?
Je mi 15 a měla jsem se rozhodnout, na jakou střední půjdu. Odbornou? Nebo gymnázium......těžká volba, než se zdá.

Když šel na školu můj bratr, tak jsem věděla čím být. Půjdu na gymnázium a stanu se policajtkou jako táta!" křičela jsem. To mě ale brzo přešlo, začala jsem chtít být právničkou, chránit bezbrané a dbát na pořádek a spravedlnost, ale to mě taky přešlo, po tom, co mi má matka řekla, co musím udělat.
V sedmé třídě jsem si založila blog, ten internetový deníček a tam jsem začala zveřejňovat své povídky.

KDyž jsem to řekla dědovi a babičce, ironicky se usmáli a řekli.
"to tě neuživí.." něco v tom smyslu.
"Chci na gympl a potom na FAMU do prahy!" řekla jsem rozhodně a bylo to.

Můj děda mě vyvedl z toho snění. "Musíš být dobrá, na ten tvůj deníček nechodí žádní pořádní kritici, nikam neprorazíš, je to hloupej sen, cos kdy napsala?"
To samé babička. Spadla jedna slzička, druhá a třetí.
Připadala jsem si nicotná.

"mají pravdu, co dělám? Píšu jen Fan fiction, s tím neprorazím." řekal jsem si, byla jsem zase maličká holka, co nevěděla, čím být a nevěděla, jestli vůbec něčím bude.
Zvedla jsem se od plastového stolu a židlí, ruce v pěst.
"Já se stanu scénaristkou! Napíšu knihu, budu slavná a budu vymýšlet ještě lepší filmy, než je Harry Potter, nebo Geisha!" řekla jsem, otočila se a šla pryč.
Od té doby jsem začala psát vlastní, nezkopírované povídky, romány.
Začala jsem přemýšlet o filmu, o zlaté, střední cestě, jak dojít ke svému snu, do televizní školy můzických umění, do mého vysněného FAMU, kde jsem se chtěla stát Scénaristkou, nebo reřisérkou.

Nyní jsem na škole, jsem na gymnáziu a jsem šťastná, že mám první krok za sebou, první krok ke svému snu, stát se slavnou scénaristkou.
Ale přemýšlím, může se scénárista proslavit? Může být slavný stejně jako herec?
Director........to chci být, chci vymýšlet scény, divadelní hry, různá představení a vymýšlet filmy, na které bude vyprodáno o týden dopředu.
O tom s ním a hřeje mě u srdce, že konečně, konečně jsem udělala první krok k snu, k hvězdné kariéře.
Jednou, budu filmová stár, budu známá po celém světě a budu vymýšlet filmy dlouho do noci.

To je můj sen, sen malé, dvanáctileté holky, který trvá dodnes. Jo, tři roky, někteří si říkáte, co to je....taková krátká doba.
Ale pro malou holčičku, která neví čím být a když má takový téměř nesplnitelný sen,....pro ni je to úžasná věc, když najde cestu, po které se dát.

Možná ta holka nemá talent na povídky ,ale má talent na filmy, možná nemá talent na úvahy, ale má talent na dialog v tom filmu, na různé scény, postavy,.....možná v ní je víc, než mnozí myslí.

Odvaha, tvrdohlavost, vnímavost, láska a touha po téměř nemožném.