neumím dýchat

Až to někdy všechno skončí….někdy….

To si vezmeš jeden,pak druhej…možná pro jistotu ještě třetí…a pro tu větší jistotu další tři..

Přestaneš brečet a čekáš..Říkáš si „třeba teď už to fakt skončí…“..a ono nic..

Tak zavíráš oči a už na nic nemyslíš..prostě usneš..

A po pár hodinách to přijde….Křeče..velký křeče a nutkání všechno zvrátit..Místo konce přijdou

hodiny neskutečného trápení,neskutečného svírání všech vnitřností….

A zase čekáš…kdy už to konečně skončí…

…je to válka..boj sama se sebou…Jako bych nikdy nemohla vyhrát.Ať se rozhodnu jakkoliv,

všechno je špatně.Už nemůžu bojovat…občas to prostě vzdávám….Nejsem srab,nebojím se,

jenom už prostě nemam sílu…

Tak to je když mi dochází dech,když mi tluče srdce a ono to bolí…víc a víc…

To si pak přeju aby už netlouklo….a tluče dál…..

Třeba to někdy doopravdy skončí….