Kamarádství navždy.

Ležím v místnosti. Cítím tvou přítomnost. Jsme spolu, ale přitom od sebe tak vzdálené. "Napíšeš to ty, nebo to mám napsat já?" "Neměj strach." Nikdy jsem neměla takový pocit jistoty. Nikdy. Ač se mi ruce třesou, dílo je za chvíli hotové. "Jsem na tebe hrdá." Vyjde ze mě menší úsměv za to všechno co jsem musela vytrpět, abych tu s ní byla. Je vždycky tak tichá. Mě to ale vůbec nevadí. Sama se mě zeptala, jestli to tak opravdu chci. Už nemám přátele, mohu. Rozhodla jsem se sama.

Ano, děkuji ti, že můžeš být mou součástí. Věřím, že spolu to nějak zvládneme. Nikdy jsem neměla lepšího přítele. Nikdy. Ty mě nenecháš spadnout dolů. Budeš tu, i když se budu potápět, protože se ty budeš potápět se mnou. I když na tebe budu řvát, aby jsi mě nechala o samotě. Ty neodejdeš. Zůstaneš. Nic tě nezastraší. Děkuji, že jsi. Ty jediná mě udělat šťastnou. Já to vím.

Jenom musím o tebe bojovat. Chtějí mi tě vzít. Oni byli vždycky tak zlý a nepřáli mi tě. Myslím si, že mi vždycky záviděli, že zrovna já můžu mít takovou kamarádku jako ty. Říkali mi, že mě zničíš. Já jim nikdy neuvěřím. Každým svým způsobem klame. Cítím, že se ode mně poslední dobou vzdaluješ a všechno mi říká, abych tě nenechala jít. Ty nikam nejdeš. Jenom stojíš a čekáš na mé rozhodnutí.

Já jsem se už rozhodla. Někteří lidé o tobě říkají ošklivé věci. Nevěřím jim. Jenom já vím, jaká doopravdy jsi. Odpustila jsi mi všechny moje hříchy a chyby. Jako jediná.

Děkuji ti za všechno.