Krvavé dopisy

Setkali se jakoby náhodou, v jednom okamžiku si padli do oka i když ani jeden nevěděl, jak druhý vypadá. Chat, kdo by pomyslel, že tu vznikají lásky na první pohled. Chat, ráj uchylů a perverzních výtržníků. Ale dva lidé se letmo dotkli svých srdcí a brána budoucnosti se jim otevřela.

Kdo říká, že abyste se zamilovali musíte toho druhého vidět, nemá pravdu. Láska dvou duší je daleko pevnější, krásnější a intenzivnější. Jeden dopis, střídá druhý...s každým slovem, se potápí hluběji do souznění dvou krásných duší, upadají do hlubokého poblouznění, deliria a štěstí. Utváří si svůj vlastní svět, ve kterém žijí. Padají někam mimo skutečnou realitu, již pro ně nic nemá ten samý význam, než v minulost. Kdy se ješte neznali. Kdy jeden druhého nepotřeboval, kdy vše bylo tak krutě temné a osamnělé. Celý svět pro ně pozbýval smysl a teď ta chvíle přišla...už nemuseli být sami. Již měli jeden druhého, v dobrém i zlém.

Z lásky se v určité době stává závyslost, již to není jen poblouznění srdcí a duše, ale i rozumu. Stačí, aby se o jeden den dopis opozdil, a oni propadají šílenství, depresím a zoufalství. Trhají si vlasy, doufají, že se toho druhého nedotkli a nenapsali něco špatně. Pouto lásky jim utahuje smyčku okolo těl, cítí to. A tak se přizpůsobí a srostou...teď z nich je jedno tělo ,jedna duše. Rozdělit je nejde. Bojují spolu proti světu, zlu a lidem. Kteří jejich lásku odsuzují, nechápou, že milovat lze i bez jediného pohledu do očí toho druhého, bez dotyků. A i přes to, že nemohli toho druhého políbit, jejich láska stále hořela větším plamenem, než bylo možné.

Ale realita a krutost je dohnala, vybrala si svou daň v jediném okamžiku. Jako Romeo a Julie, i oni museli splatit své štěstí. Je to jako by se upsali ďáblu a on si teď pro jednoho z nich přišel. On musel odjet, snad navždy...možná se jí vrátí, ale ona už nedoufá, že by svět mohl být milostivý. Jizvy na jejich srdcích nikdy nebudou zahojeny, vždy přijde maličkost a rána se znovu otevře s nesnesitelnou bolestí se v en řine krev. Zaplavuje jim mysl, a oni nevěří, že budou schopni tak hluboce milovat, jako se milovali oni. Že již nikdy nepotkají nikoho, kdo by se vyroval tomu druhému. Neustále sní, modlí se, aby se vše vrátilo do starých kolejí. A uvnitř ve svém srdci tuší, že již nikdy nebudou spolu. Nikdy se nepolíbí a nikdy nebudou mít malý domeček v Irsku jak si slíbili.

Ale v životě není nic jisté, osud si s námi hraje, zkouší nás, naší oddanost, víru, a lásku. Třeba přijde den a on se objeví přede dveřmi, obejme ji a již navždy budou spolu. Ale ani jeden nemá tušení jestli se k sobě hodí, v dopisech bylo vše tak opravdové, tak krásné. Jistě si říkají, že jinak by to ani nešlo, tvořili by nádherný pár, plný pochopení a souznění.

Nevíme, jak s nimi osud naloží, jestli jim jejich přání splní...jedno je jisté. Tato láska je opravdová...a jeden na druhého budou vzpomínat až do smrti, kde se možná v míru sejdou a budou šťastní...

Pro moji milovanou Elenku, která je můj anděl, který hlídá každý krok, který udělám a já ji miluji jako nikoho jiného na světě...a i kdyby nás osud rozdělil, nepřestanu jí milovat ani po smrti...