Jak možná vzniká přeběhlík

" Tak pane Hladík, co s váma?, jen váš dluh finančnímu úřadu ke dnešnímu dni činí víc jak půl milionu. Můžete mně říct, jak to chcete řešit? ", zvedla obočí kontrolorka a čekala na nějaký návrh.
" Uznávám, že tu nějaký dluh je, ale není mojí vinou , to snad chápete. Situace na trhu s nemovitostmi se prostě vyvíjela tak, jak nemohl nikdo předpokládat !", pokusil se Hladík o jistou obhajobu.
" Podívejte se milej pane ", pokračovala úřednice, " toto podnikání není vaše první a zatím to dopadlo vždycky stejně, dlužíte na koho se podíváte. Proč se nepokusíte někdy pracovat normálně?, nechte se zaměstnat a budete mít klid ! ".
S tou prací to byl u pana Hladíka ale problém. Moc dělat se mu nechtělo nikdy. V minulém režimu to řešil tak, že vstoupil nejdříve do SSM, později KSČ a věnoval se naplno politice, jako pracovník osvěty. Dotáhl to sice jen na "kraj", ale i tak byl v celém okolí znám jako vyhlášený vůl. Po roce 89 nevěděl nejdříve jak se správně zorientovat. Protože měl ale z minula celkem dost kontaktů a myslel si, že je chytrý, dal se na podnikání. Podnikal postupně v několika oborech, ale díky své lenosti a neschopnosti to dopadlo vždycky stejně špatně.
Jeho štěstím byli kamarádi z již zmíněného kraje. Ti mu občas dohodili nějakou lukrativní zakázku nebo zajímavou dotaci, což způsobilo, že mohl několik roků v relativním klidu přežívat.
Teď byl ale konec, dlužil už opravdu mnoho a nebylo kam uhnout. Přemýšlel, že už asi vážně není jiného řešení, než jít někam dělat a dluhy pomalu splácet z běžného platu. Slíbil tedy úřednici, že situaci bude co nejrychleji řešit, vyprovodil ji ze dveří a rozloučil se.
Nyní ale musel vymyslet způsob, jak nějaké zaměstnání, které by mu vyhovovalo, nalézt. Vzpoměl si, že znával nějakého Laufa, ten dělal pro stranu v Praze a dalo se s ním vždycky mluvit. Nedávno se dozvěděl, že tento Lauf má pořád kontakty a dokáže sehnat cokoli,snad i místo. Od jednoho kamaráda si sehnal číslo a hned druhý den Laufovi zavolal a řekl mu, jaký má problém. Lauf byl právě na návštěvě u nějakého přítele na Vysočině, ale slíbil, že se za tři dny vrací domů a tak jestli chce, ať se za ním staví.
Ten neváhal ani den a hned jak to šlo, vyrazil pln očekávání do Prahy. Lauf ho už čekal ve své vile. Nabídl mu občerstvení a zeptal se, oč přesně mu jde.
Když mu Hladík vše vysvětlil, jen usmál a řekl: " neměl by to být problém. Jak jsem vás tak poslouchal, splňujete všechny podmínky pro jedno celkem zajímavé povolání. Přiznávám , že na tuto práci musí být nátura , není to nic pro slušné lidi, ale pro vás to bude ideální. Jen bych se vás ještě pro jistotu zeptal na pár věcí, mohu?"
" Ale jistě, ptejte se na všechno, já pokud budu schopen, rád odpovím", řekl Hladík celý nedočkavý, cože to bude za práci.
" Tak za prvé, jste úplatný a vydíratelný"?
Tahle otázka žadatele sice trochu zmátla, ale protože o Laufovi už něco věděl, odpověděl správně že je, a postoupil do dalšího kola.
"Dokážete zapřít nos mezi očima"?, zněla další záludná otázka.
" Ano dokážu!", odpověděl už bez váhání a sebejistě.
Poslední otázka se týkala jeho vztahu k morálce, přátelství a slušnosti. Na to odpověděl, že neví o čem je řeč, a tím úspěšně splnil celou zkoušku.
"Nastal čas abych vám řekl, co budete dělat.Stanete se poslancem !", řekl nakonec Lauf.
"Poslancem?, a za jakou stranu", reagoval Hladík překvapeně.
" To není podstatné, asi za tu, kde bude nějaký volný místo. Stejně vás asi po volbách někam přesunem podle potřeby".
"Kdo vy?" vytřeštil oči Hladík.
" To by jste chtěl vědět, co?", ukončil Lauf diskusi a vyprovodil budoucího poslance z vily až k autu. "Máte štěstí, že tuhle práci už nechce nikdo dělat, lidi na to nemaj žaludek", ukončil Lauf diskuzi. Potom už jen zamával na rozloučenou a když auto zmizelo v zatáčce, vzal mobil, vyťukal číslo a do přístroje jen řekl: " máme dalšího".