Příběh Betty

Začalo to jednoho teplého dne. Nejdřív sem jela takovým tunelem, až jsem sklouzla do něčích rukou.Teď už vím, že to byly ruce doktorovi.Protože jsem se mezi sourozenceni dostala na svět jako první, moje jméno muselo začínat na A. Moje majitelka, paní Kučerová, mě tedy pojmenovala Alžběta, zkráceně Betty. Jsem čistokrevný německý ovčák.
Většinu času trávím lezením, saním mléka nebo spaním. Jednoho dne, když jsem se probudila, už jsem viděla na jedno očičko. Po čase i na druhé. Konečně jsem si mohla prohlédnout moji krásnou maminku. Paní Kučerová říká, že jsem jí podobná. Už jsem i viděla, po kom se to vlastně plazím, po mých sourozencích. Pak naše maminka začla s výchovou. Ukázala nám naší boudičku a hračky. Nejvíc jsem si oblíbila tenisák. Vždycky jsme se o něj s mojí sestřičkou rvaly. Postupem času, jak jsme rostli a rostli, nám i narostly zoubky. Konečně jsem mohla štěkat na celý svět. To je mimochodem moje velmi oblíbená činnost. Pak ale nastal ten den, kdy jsem musela od ostatních do jiné rodiny. Pamatuji si, kdy zazvonilo u dveří. Celá pyšná, abych se předvedla, jak krásně hlídám jsem běžela ke dveřím s účelem vyhnat dotyčného. Panička mě ale odehnala. Vešel pán, starý v přepočtu lidského života, třicet - čtyřicet let. Hned jak mě viděl prohlásil:,, Tuhle bych rád". Pak jsem zjistila, že to byl můj nynější páneček.Putovala jsem k němu. Musela jsem se rozloučit s moji maminkou Nelou, s moji velkou kamarádkou Ritou a ostatními sourozenci. Ale dnes se mám také dobře. Mám tu lidskou kamarádku Aničku, která mi svým způsobem nahrazuje Ritu :). Je to ještě dítě. Ovšem moje paní není taková. Ano, pomazlí se se mnou, ale neocení, když jí chci pomoct. A toho by si měla vážit!Třeba když vytírá podlahu. To já vždycky hadru chytnu do tlamičky a tahám ji za sebou.