Mezi dvěma kameny

Za svůj život jsem si prošla hezkou řádkou vztahů. Sice je mi "jen" 17 let, ale se všema klukama, co jsem kdy něco měla jsem to myslela vážně. To se ovšem nedá říct o nich. Buď jsem se nemohla rozhoupat já, co chci, nebo oni měli jinou a mě brali jen jako zpestření. Ale když se na to dívám zpětně, nikdo mi vlastně nějak extra neublížil. No a ti co jsem do nich byla zamilovaná? Ti to ani neví a myslím si, že můžou být rádi. Mám totiž pocit, že s kterýmkoliv klukem jsme se rozešli, tak teď lituje, že mě vůbec potkal. Ne, nejsem nějaká sviňa, ale se všema se teď upřímně nesnášíme… Nebo já to tak aspoň cítím. A to prosím s jedním bývalým, se kterým jsem zažila asi 2 roky svýho života, jedu poměrně dobrovolně na 14 denní tábor. Snad se nazabijeme.
Snad bych se měla představit… No, říkejte mi třeba Aneta. Sice divný jméno, ale docela se mi zamlouvá. Tak se bude jednou jmenovat moje dcera. Pokud o potomka se mnou bude vůbec nějakej sebevrah stát. Jsem typickej beran: mám vlastní hlavu, všechno vím nejlíp, a jsem poměrně hádavá.
No jak jsem říkala, vztahů jsem měla poměrně dost, takže se široké daleké okolí domnívá že jsem děvka. Dovolím si nesouhlasit! Ale právem?
… to jsem tak jednou s kámoškou, říkejme jí třeba Tereza, řešili naše věčné panenství. A pak pronesla osudnou větu: „No máma říkala, že to po 18 hrozně bolí a navíc jsem slyšela, že sex je lepší než čokoláda a že pomáhá na zpevnění břišních svalů…“ Lepší než čokoláda? Tak to mě fakt zaujalo… a zpevnění břicha… to by se fakt hodilo… Jenže kde sehnat někoho, kdo by se se mnou vyspal? A možná se mnou i chodil? To bude složitý.
Tak složitý to nakonec nebylo… Když má člověk kamarády, teda hlavně jednoho… J tak ho jmenujme třeba Ondřej. Oba jsme od toho nečekali vztah. Jen jedna noc, pokud jich teda nebude vícJ Když ten den přijel za mnou a mými kamarády, hrozně mu to slušelo… ALE!!! Ten samý den dojel i kluk Matěj, kterej se mi líbil. No ani ne tak vzhledem, ale povahou, a to je pro mě podstatnější než ksichtík. Co teď? Vyhráli tělesný chutě. Nevím jestli je to dobře nebo špatně.
Co se všechno dělo popisovat nebudu, asi je to všem jasný. Ale bylo to super! Navíc když mi pak napsal, jestli ho budu ještě někdy chtítJ
Ale co Matěj? Ten se na mě celý den divně koukal a byl takový málomluvný. Nevím jestli věděl, že jsem s Ondrem ve stanu… Ale když mi pak řekl, že se těšil že večer pokecáme, ale že chápe, že jsem byla unavená a chtěla jsem jít spát, jsem hořce zalitovala. Mohla jsem si s ním nekonečně dlouhý hodiny povídat a víc ho poznat a zatím jsem si užívala.
Co teď? Ondra pořád píše, že to bylo dobrý (s tím souhlasím) a že by si to zopakoval (tím už si nejsem tak jistá), a Matěj má velmi málo volného času, ale přesto se mnou chce jezdit na kole a víc mě poznat. No a teď babo raď? Vztah, kterej ani možná nebude ale pokud by byl a Matěj by zjistil, co se stalo mezi mnou a Ondrou, tak by urychleně skončil a nebo nevázaný sex s dobrým kamarádem, kterej se nechce vázat? Jako oboje provozovat nebudu, už jednou jsem absolvovala vztah s dvouma lidima naráz (jednou je slabý slovo) a je to fakt příšerný!
Jediný co mě fakt těší je, že nejsem těhotná. Jinak je život až na to, že mám pár starostí navíc uplně stejnej. Stálo mi to za to?