Ztracena ve skříni

Na Moravě, v Moravskoslezských Beskydech, mezi vysokými kopci protéká řeka Bečva mající kolem sebe hory bohatě porostlé smíšenými lesy a mnoho příbytků lidí, kterým učarovala tato drsná, přesto krásná krajina.
Tento příběh se stal v roce 1997, kdy tento nádherný kraj Bečva postrašila svou silou. Ve vyšších polohách, kde pramení oba prameny Bečvy, Rožnovská Bečva a Vsetínská Bečva, se žádná pohroma nekonala, lidé z vody strach neměli ani pár desítek kilometrů po proudu, protože tam všude jsou přece jenom hory a všechna ta velká voda se vylila až v nižších polohách. Při těchto záplavách postavila jednu malou vesnici v horách na nohy ztráta pětileté holčičky. Řeka byla dost rozvodněná, tak malé dítě ještě neumí plavat a i kdyby, silné proudy řeky by ji stejně strhly. Celý dolní konec vesnice byl v terénu a malou Kačku hledal po všech čertech.
Vystrašená maminka pohřešované holčičky roztřeseně vysvětlovala policistům, co měla Kačenka oblečené, když ji posílala ven,
„Oblíkala jsem jí červenobílou bundu s kapucí, modré tepláčky a modrozelenou čepici,“
„Jaké má na sobě boty?“ ptá se policista,
„nevím, poslala jsem ji ven, aby počkala na manžela, který tou dobou přichází z práce, vařila jsem si ještě kávu.“ Pláče matka a jde se spolu s policistou podívat do botníku. Žádné dívčiny botičky ale nechybí. I po hodině pátrání je holčička nezvěstná. Tak malé dítě přece nemohlo dojít nikam daleko! Policisté i dobrovolníci, vesměs příbuzní a sousedé, už začínají být zoufalí, prošli už všechny možné cesty… Kaččina matka po chvíli v zoufalství pobídne jejich psa se kterým si malá dívenka ráda hrála,
„Punťo, kde máš Káču, hledej!“ pobídne ho s nadějí. Ten udělá na místě jedno radostné kolečko a vběhne do domu, přímo do ložnice, kde vyskočí na manželskou postel, začne se zase točit a hlasitě štěkat,
„Punťo, dolů! Ven, ty pse pitomá!“ rozzlobí se matka ztracené holčičky a psa vyžene ven. Už se připozdívá, nikdo však Kačenku dosud nenašel.
Asi po třech hodinách pátrání se z ložnice ozve dětský pláč. Matka, která sedí spolu s policistou venku a pije čaj s rumem, aby se uklidnila, však nic z pláče nezaslechne. Po chvíli vychází z domu uplakaná holčička a zoufale volá na všechny strany:
„mamíí, tatííínkůů, kde ste všecíí?“ posmrkává a utře si nos do rukávu bundy. Matka i policista vyskočí na nohy a honem se k ní hrnou.
„Kačeno, kde jsi byla??“ kárá ji matka tisknouc ji k sobě jako nejcennější poklad,
„mně se celo spinkat,“ přizná děvčátko provinile.
„kde jsi spala, vždyť dům jsme prohledali od hůry po sklep?!“ podiví se policista,
„v ložnici ve skříni u tatínka,“ usměje se nevinně jako malý andělíček. Policista odvolá všechny, co malou Kačku hledali. A že jich bylo požehnaně!