Otázky, Oblázky, Četba

Po zdi plavou oblázky a já k nim mám otázky? Kde se tu vzali. Rakija odpověď mi poskytne to, když se tu vyskytne. Na Zemi dlažba na něm nohy, na nich deska, na desce ubrus, na ubruse sklenice a ruce. Ty ji drží, k ústům přemístí, dávku odměří. A já na odpověď čekám. Mám psát nebo jen sát. V žaludku mám útulno, zdá se mi. Ruku vedou myšlenky. Proč je teplo, chlad, muž a žena, moře a pevnina či tato krajina. Kam se vlna skryje, zda uvidím, uslyším. Do zatáčky pod plynem s mírným náklonem. Štěrk mne rozhodí, motorku položí, tělo v lese odloží a červy rozloží.

Spravedlnost je i není a nic na tom mé psaní nezmění. Někdo žije jak když nežije a jiní co nežijí v nás stále žijí. Na naše činy hledí. Já po tom všem přemítám, jak to udělám abych žil až nebudu.

Co dala mi četba nebe i Tebe
Chci vyznat se v tom. Selekci jen mírnou mám. Čtu vše co k ruce mám. Rodina ta dala mi, co realita mnohdy vzala mi. Slabikář, jak se zdá vše rozpoutal. Lovce Mamutů četl jsem, Ohníček, Mateřídoušku lapal jen. Vern věděl co já ne, May přenes přes pláně, Foglar kamarádství povýšil. Frýbová Vekslákem, Nef sedlákem, Pawlovská rozumem, Horníček , Sovák, Menšík životem. Moje poznání, že je mnoho vyznání, co skryta mi zůstanou. Když je neznáš, málo toho poznáš. Ten kdo ctí jen zákony, těžko dojde úhony. Mraveniště má svůj řád, lidi napořád neřád. A ten neřád je vlastně řád napořád. Někdo bílý jiní snědí, žlutí bezejmenní žijí tak, jak chtějí, jak mohou.