Ze studentských let

Jedna učitelka nesnášela světlo ze zářivek a dost často chodila na hodiny ve slunečních brýlích, ve kterých vypadala jako ta masařka. Byla díky oněm brýlím proslulá a jedna třída se rozhodla pro jistou recesi. Všichni si zakoupili úplně stejné brýle a těsně před hodinou, kdy jí měli, si je nasadily na oči. A když kantorka do třídy přišla s brýlemi na očích, tak užasla, protože uviděla všechny ve stejných brýlích a zároveň se třídou neslo sborové bzučení. Určitě si dokážete představit, jak zůstala zkoprněle stát s otevřenými ústy.
Při jedné přestávce někteří studenti projevili převeliký zájem o dveře od učebny a to takovým způsobem, že se jim je podařilo vysadit. A když zazvonilo, tak při jejich rychlém nasazování dveře nebyly úplně nasazené do pantů. A když vstoupila rázným krokem do třídy učitelka, tak dveře k jejímu překvapení udělaly zcela nečekaný pohyb. Pohotový žáci ke kantorce přiskočili a dveře z ní sundali. Ona se pak došourala ke katedře, posadila se za ní a prohlásila, že jí bolí noha. Na vyučování neměla ani pomyšlení a zanedlouho jí už vezla sanitka.
Jistý učitel měl zase ve zvyku se houpat za katedrou na židli. Všichni ve třídě očekávali, kdy ze židle spadne, ale k tomu ne a ne dojít. Asi je vám jasné, že se našel někdo, kdo před hodinou, kterou měl tento učitel, trošičku onu židli poupravil. A nic netušící kantor na ní usedl a po chvíli se na ní začal houpat. Zraky všech se samozřejmě upíraly na něho a pojednou se ozvala rána, jenž doprovázela rozložení židle. Učitel se v mžiku ocitl na podlaze a po delší dobu zpoza katedry vyčuhovaly jen jeho nohy. Pak se kantor vzpamatoval, vstal a s ruměncem v obličeji pronesl: „Já jsem názorným příkladem, že se přílišné houpání na židli nevyplácí."
To zase o jedné kantorce bylo známo, že má panickou hrůzu s pavouků. A tak samozřejmě někteří začali spekulovat, že by se jí mohl při hodině podstrčit nějaký ten pavouček, třeba i umělý. Náhoda tomu chtěla, že během přestávky před hodinou, kdy ona učitelka měla přijít, někdo v učebně objevil pavouka. Ten několikrát za jekotu děvčat skončil na jejich oblečení a nebo také pod ním. Pak však někdo dostal nápad, že by tenhle pavouk mohl celkem slušně vyděsit onu kantorku. Zbývalo jen vymyslet, jak to provést, načež někoho napadlo dát pavouka do třídnice. Ta jako tradičně ležela na katedře a každý vyučující do ní pokaždé něco psal.
Když ona učitelka vstoupila do třídy, tak všichni střídavě hleděli na ní a na třídnici. S velkým napětím poté sledovali, jak kantorka usedla za katedru a rukama uchopila třídnici. Tu za okamžik otevřela, z níž o vteřinu později vyběhl pavouk. V ten moment se učebnou rozlehl příšerný výkřik, během něhož kantorka vyskočila ze židle. A to takovým způsobem, že to vypadalo, jako kdyby se chtěla katapultovat až ke stropu. Za následného jekotu utekla od katedry až ke dveřím od třídy, zatímco pavouk rychle"vzal roha." A tak vyučování o téhle hodině začalo mnohem později dokud se učitelka nepřesvědčila, že je pavouk pryč.
A o dalších historkách ze studentských let zase třeba někdy jindy.