Kamarádství, kterému nebylo přáno

Kdysi dávno se malý lvíček skamarádil se stejně starou antilopou. Trávili spolu celé dny, běhali po rozlehlé savaně, hráli si na schovávanou mezi stromy, objevovali stále nové záhady a dobrodružství.
Když to zjistili lvíčkovi rodiče, zhrozili se a okamžitě vyžadovali, aby tohle nesmyslné přátelství ukončil. Měli svého syna nadevše rádi a chtěli mu dopřát co nejlepší dětství a nezakazovat mu věci, které ho bavily, ale to, že se kamarádil s antilopou bylo proti všem zákonům. Lvíček nechápal proč, ale pokaždé se mu dostalo stejné odpovědi:
„ Ty jsi lev, král zvířat, zatímco ona je jen obyčejná antilopa, je to kořist, kterou bys měl lovit, tvoje potrava.“
Taková odpověď se lvíčkovi vůbec nelíbila, jeho nejlepší kamarádka přece není jeho potrava. Hodně ho to trápilo a rozhodl se s tím své kamarádce svěřit. Když jednou leželi u řeky a užívali odpoledního slunce, lvíček řekl:
„ Mým rodičům vadí, že se spolu kamarádíme.“
Dosud veselá a spokojená antilopka posmutněla.
„ Myslela jsem si to,“ přikývla.
Lvíček se zarazil. „ Jakto?“
„ Podívej, ty jsi lev, jednou z tebe bude král tohohle všeho.“ Odmlčela se a přejela pohledem celý jejich domov. „ Budeš lovit ostatní zvířata a živit se jimi, ostatní se tě budou bát.“
„ No ale kamarádku snad mít můžu ne?“
„ Jistě, jde jen o to jakou.“
„ No samozřejmě tebe, jakou jinou?“ nechápal lvíček.
„ Právě že bys měl mít jinou. Nejlépe nějakou lvici.“
„ Proč? Chci kamarádit s tebou, co je na tom tak špatného?“
„ Všechno. Antilopy se lvů bojí, protože… protože jsou jejich potrava,“ polkla a pokračovala:
„ Jsme daleko podřadnější zvířata než vy, ty bys měl mít kamarádku, která ti bude rovna.“
„ Babička říkala, že všechna zvířata jsou si rovna,“ odporoval lvíček.
„ Ano, ale některá jsou si rovnější. Je to jen o síle. Když zaútočíš na leoparda, poperete se a je otázkou síly, kdo zvítězí. I on má před zvířaty respekt, protože je může zabít. Když zaútočíš na mě, nedokážu se ti ubránit. Ani nikomu jinému.“
„ Ale na tebe bych přece nikdy nezaútočil,“ vytřeštil oči lvíček.
Antilopa se smutně pousmála. „ Dejme tomu, že mně bys opravdu nikdy neublížil. Ale vezmi si mou rodinu, ostatní antilopy. Teď je třeba ještě brzo, ale jednou je budeš lovit pro sebe i svou rodinu, abyste přežili.“
„ Tak nebudu lovit antilopy, ale něco jiného,“ vyhrkl lvíček.
„ Máš pravdu, nebudeš lovit JEN antilopy, ale I něco jiného.“
Lvíček se zamyslel a po chvilce řekl:
„ A proč bych vlastně měl něco lovit? Budu jíst trávu jako ty a jako spousta jiných zvířat a naučím to i ostatní.“
„ To nejde,“ zavrtěla hlavou antilopka.
„ Proč ne?“ namítl lvíček, kterého to všechno už začínalo štvát.
„ Protože na to nejste zvyklí a nemáte na to žaludek. Byl byste nemocní, slabí a pak byste umřeli. Ty jsi masožravec, já býložravec, příroda to tak rozdělila a my na tom nic nezměníme,“ uzavřela to antilopka a dodala: „ Jestli si to vaši nepřejí, neměli bychom se tedy stýkat.“
Rozběhla se pryč.
„ Počkej!“ volal za ní lvíček, ale jeho nejlepší kamarádka utíkala dál, až se po chvilce připojila ke stádu dalších antilop.
Lvíček posmutněl a též se rozběhl domů.

„ Já nevím co s ním je,“ potřásl hlavou lvíčkův otec.
„ Už několik dní nejedl,“ přidala se starostlivá matka a pozorovala spícího syna, který posledních pár dní odmítal vylézt z domova nebo cokoliv sníst. „ Možná je to kvůli té jeho nesmyslné kamarádce antilopě.“
„ Tak to ne.“ Lvíčkův otec se náhle prudce zvedl a hněvivě řekl: „ Žádná antilopa nepřivede mého syna k vyhladovění. Schválně mu jednu přinesu a on ji tady přede mnou sní, jakože jsem jeho otec a král všech zvířat.“
Když se o chvíli později vrátil, nesl ulovenou antilopu. Přehodil ji lvíčkovi a přikázal mu, aby se najedl. Lvíček odmítal, ale pach teplé krve a čerstvého masa mu působil hotová muka. Jeho vyhladovělý žaludek volal po pořádném kusu masa a on mu mohl ihned vyhovět. Váhal, rozmýšlel se, ale hlad a pud nakonec přece jen zvítězili a on se pustil do mrtvé antilopy..

„ Co tu chceš?“ otázala se ho ledově antilopka.
Lvíček stál na místě, kde tušil kamarádčino obydlí a zaraženě se díval do jejích nepřátelských očí. Chtěl jí říct, že i když je masožravec a bude lovit jiná zvířata, aby přežil, jí by nikdy neublížil a vždy bude jeho kamarádkou. Nečekal ale takový otevřený odpor.
„ Přišel jsem za tebou. Co se stalo?“
„ Co se stalo? Tvůj otec se sem včera přiřítil, když jsme usínaly a pořádně nás prohnal, než skočil na jednu z nás, zakousl ji a odběhl s ní.“
Lvíčka polilo horko.
„ Byla to má sestra,“ dodala tiše.
„ To je mi.. je mi to moc líto,“ dostal ze sebe lvíček.
„ Včera nás všechny vyděsil k smrti. Nelítostně nás proháněl a krutě zabil jednu z nás. Je to hnusný vrah.“
Lvíček pocítil jakési hněvivé bodnutí u srdce. Jeho otec mu sháněl potravu, aby nezemřel a ona ho teď označuje za hnusného vraha?
„ Potřebujeme jíst,“ poznamenal.
„ Samozřejmě, však jsme se o tom spolu bavili,“ přikývla chladně antilopka.
„ Potom nechápu..“
„ Potom nechápu co tady děláš. Jak se vůbec opovažuješ sem tak klidně přijít jako že se nic nestalo? Protože se stalo a bude se to stávat dál. Přátelství mezi lvy a antilopami prostě neexistuje!“
„ Potom nechápu, jak si můžeš být tak jistá, že tě právě teď a tady nezabiju,“ dořekl lvíček.
Antilopka se zarazila a svěsila hlavu. „ To samozřejmě můžeš.“
„ Ano můžu, ale nikdy to neudělám. Pochopil jsem spoustu věcí. Náš zákon, zákon přežít říká, že mám zabíjet zvířata a já je zabíjet budu. Budu zabíjet i antilopy, abych nasytil sebe a svou rodinu. Ale i kdyby už nezbyl nikdo jiný než ty a já bych umíral hlady, nezabil bych tě. Byla jsi moje nejlepší kamarádka a navždy budeš, i když už se možná nikdy neuvidíme.“
Lvíček domluvil a hrdě zvedl hlavu: „ Ty, jako jediná ze všech, se mě nemusíš bát. Žij blaze.“
Otočil se a rozběhl se pryč.
„ Počkej!“ zavolala na něj antilopka. Lvíček zaváhal, pak se zastavil, ale neohlédl se.
„ Jsi.. jsi opravdový král,“ řekla.
Lvíček ucítil, jak se mu do očí nahrnuly slzy a rozběhl se pryč, aby aspoň na chvíli nemyslel na tohle kamarádství, na které nikdy nezapomene a vždy si ho bude vážit. Na kamarádství, kterému nebylo přáno, protože jeho kamarádka mu podle zákona není dost rovna. Na jediné kamarádství mezi lvem a antilopou, které kdy bylo.