Vzpomínky na lyžařský výcvik

Oznámení, že se pojede na lyžařský výcvik, vyvolalo mezi žáky i jejich rodiči velký rozruch. Někteří spolužáci se okamžitě pasovali do role všeznalců v lyžování, ale při prvním sjíždění svahu se ukázalo, že jejich znalosti jsou spíše teoretické.
Mé zkušenosti s lyžemi nebyly také nikterak velké, což mělo za následek, že jsem hned druhý den v lyžárně zuřivě voskoval lyže. Je vám doufám jasné, že poté, co jsem se postavil na lyže, tak má jízda na nich vypadala všelijak. Měl jsem pocit, že stojím na lyžích samojezdičkách, co nejsou k zastavení. Karamboly na nich jsem brzo přestal počítat. A slabou útěchou mi bylo, že pády zažívají i ostatní.
Doslova noční můrou se pro mne i ostatní staly kotvy vleku na sjezdovce. Některým ani nevadilo, že se ve frontě předbíhá, protože jízda na pohupující se kotvě byla pro některé doslova hororovým zážitkem. Bylo celkem zajímavé sledovat, jak z kotev odpadávají postavy, jenž se pak snaží na jiné prázdné kotvy nasednout. Někteří nechtěli stát frontu a lišácky číhali na svahu u vleku právě na uprázdněné kotvy, na něž nasedali.
I já jsem absolvoval několik pádů z vleku. Ten se nacházel u okraje lesa a mně se podařilo jednou z kotvy spadnout a nějakým řízením osudu zahučet do houštiny mezi stromy. Zapříčený mezi kmeny v poloze gymnastického cviku hvězda, jsem budil pozornost těch, co jeli na vleku. Z téhle polohy jsem se nebyl absolutně schopen dostat po dlouhé minuty, než mi pomohl nějaký kolemjedoucí lyžař.
Jiný můj pád nastal v místě, kde se přes velkou prohlubeň klenulo dřevěné přemostění. Jen si vzpomínám na rozkývanou kotvu a na následný pád po zádech do prázdna. Lyže se mi zapíchly zadní části do sněhu a já jsem přes jejich špičky užasle hleděl na přemostění. Z něho na mne zírali vyděšené obličeje mých spolužáků a spolužaček. Dalo mi dost práce, než jsem se z oné prohlubně vyhrabal a nějakou prázdnou kotvu si odchytl.
Když už se mi podařilo udržet se na kotvě, tak přede mnou na vleku došlo k pádu několika lyžařů. A já jsem samozřejmě zvýšil počet spadlých lyžařů, přičemž ti za mnou díky mně se také ocitli pod kotvami, načež brzo kolem vleku v různých polohách byl k vidění velký počet nadávajících postav.
Valná hromada nastala i onehda, když nás instruktoři učili, jakým stylem na lyžích zdolat svah. Styl"stromeček" zkoušelo několik lidí najednou a za sebou. Ten první však náhle dál lyže k sobě a rozjel se ze svahu pozadu. Okamžitě vrazil do ostatních, a tak záhy vznikla za výkřiků valná hromada, přičemž od ní odjížděly lyže. A jejich majitelé je pak honili po celém svahu.
A sjíždění sjezdovky je na samotnou kapitolu. Takových dvacet pět ne moc zkušených lyžařů dokáže způsobit pěkný rozruch. Někteří se celkem v pohodě podařilo sjet sjezdovku, ale jiný předvedli zajímavé věci. Jeden spolužák narazil do chatky, která byla poněkud mimo sjezdovku, další zase skončil svou jízdu v potoce, další se zase projel za výkřiku mezi jedoucími kotvami vleku a jedna spolužačka za táhlého jekotu s roztaženýma nohama a rukama zmizela v lesíku, z něhož se poté ozývalo hlučné praskání. K vidění byla řada klasických pádů, i snaha o jízdu na jedné lyži. Jinému spolužákovi se podařilo zlomit lyži v její zadní části, a tak si stejně zkrátil i druhou lyži a lyžoval na mini lyžích k úžasu ostatních. Ale brzo zlomil i takhle zkrácené lyže.
Moje snaha o sjíždění svahu obloučky vzala brzo za své a já jsem ke svému zděšení nabral na rychlosti. Na lyžích jsem se přikrčil a svištěl jsem si to dolů. V uších mi přitom zněla rada dávat špičky lyží k sobě, když chci brzdit. V té rychlosti se mi to však nepodařilo, načež jsem vjel do závějí na okraji sjezdovky. V několika vteřinách jsem nejdříve viděl sněhovou pokrývku, pak oblohu a poté sníh i tmu. Když jsem se vzpamatoval, tak se nade mnou sklánělo několik lyžařů. Jak jsem se pak dozvěděl, tak se mi podařilo klasické salto, což přítomné notně vyděsilo. Přálo mi však štěstí, nic se mi nestalo, lyže byly vcelku, a tak jsem trochu otřesený sjel pod sjezdovku, na niž instruktoři jezdili od jednoho k druhému. Celá třída pak s napjetím očekávala, jak sjezdovku sjede třídní šašek, který byl silnější postavy. Jeho jízda se několikrát proměnila v kutálení se po sjezdovce, přičemž to kombinoval s tzv. válením sudů k všeobecnému pobavení všech přihlížejících.
Z lyžařského výcviku jsme se vrátili se spoustu modřin, ale hlavně s veselými zážitky, které by se nám ve městě nepodařilo zažít.