Rozchod

Je další z lětních večerů a já sedím opět doma.Je to protože jsem přišla o TEBE.Nemůžu se z toho vzpamatovat.Nevím jak dál.Sedím u počítače mám zapnuté icq a čekám jen na to až přijdeš.Už jen tvoje pítomnost na icq mi dává pocit že můžeme být alespon nějako spolu.Pořád přemýšlí nad tím jestli ti mám napsat nebo jestli to všechno zpraví čas.Jestli by jsi tomu nedal alespon kapičku naděje,ale toho se asi nedočkám.Úplně si mě vymazal ze života.Vůbec si nezvpomeneš na to jak krásné sme spolu trávili chvíle.Jak nám bylo spolu dobře.A teď jsi mi provedl tohle.Neumím si to vysvětlit,neumím přít na tu odpověd',kteráby mohla být v tuto chvíli tak důležitá.Nevím jak dál.Ani nevíš jaké to je pro mě utrpení vídat tě s jinou.A přitom sme mohli být spolu.Vždyt jsme byli tak štastný,tak zamilovaný a ty jsi to zkončil.Nevydržela sem to utrpení a uzavřela se do sebe.Přestala jsem vnímat okolní svět,rodinu,kamarády.Zbyla mi jen hromada vzpomínek a zapnuté icq.Nepřestanu na tebe vzpomínat.Vždy ti bude patřit kus mého srdce,ale život jde dál a musí se stále žít naplno i přes hromadu problémů a utrpení ,které na každého čeká.Půjdu dál svou cestou.Bude to jiné,ale přece pořád stejné.