"Dobré ráno Slunce"

K ránu mi byla zima, hlavně na nohy a tak jsem se zachumlal do peřiny co to šlo a znova zabral. Byl jsem indián běžící z prudkého travnatého svahu. Na mých opálených zádech byla umístěna prapodivná konstrukce na níž se vypínala pestobarevná plachta. Věděl jsem, že je to něco jako rogalo. Hop. Odpíchnul jsem se od země a popolétl asi devět metrů. Uvědomoval jsem si že dokážu víc. Hop...a už jsem stoupal, cítil jsem to v břiše. Pode mnou zvolna plynula krajina chvíli připomínající kanadské lesy s horskými potůčky a bystřinami, ale poté přecházela v noční velkoměsto plné neonovách reklam. Pořád jsem stoupal a pocit v břiše zintenzivňoval. "Bzzzzz." Probudil jsem se. Byla to moucha domácí, latinsky musca domestica. "Krávo pitomá!",zařval jsem na ní, ale moucha dělala, že neslyší. "Teď jsem měl lítat já!" No nic,posadil jsem se na postel, nazul pantofle a hurá na nohy. Stoupnul jsem si k oknu a rozhrnul záclonu. A v tom moje tělo vydalo asi nejsilnější prd ve své historii a necelou vteřinu po jeho doznění navázal kostelní zvon oznamováním poledne. Nemohl jsem tomu uvěřit. "Dobré ráno Slunce",pronesl jsem odevzdaně pozorujíc přitom ozářenou louku. Co teď? Vyseru se a udělám si hemenex.