Merylin, dnešek je jinačí

Dnešek bez úvodu…

Jak kdy utíkají už nějak nevím jestli opravdu vůbec existuješ. Pomalu, bojím se to přiznat, na tebe přestávám myslet. V mysli se mi honí mnoho jiných myšlenek. A díky tomu, že jsi odešla tak v mých myšlenkách pomalu přestáváš existovat. Vzpomínka na tebe začíná pomalu, ale jistě šednout. Bojím se, že nastane den a ty zešedneš stejně jako ta vzpomínka. Až tento den nastane, konec světa by mohl být stejný. Aspoň pro mě Merylin.
Zradila jsi mé srdce, možná si to jen namlouvám a jsem jen bláhový, ale je to tak.
Čekal jsem na tebe celý den, díval jsem se zpět na tu vesnici ze které stále ještě stoupal kouř, ale ty jsi nepřicházela. Několikrát jsem měl už nakročeno, že bych se vydal za tebou, ale vždy jsem se obrátit.
Nemám na to sílu. Otočit se a jít se ti podívat do očí. Možná vím co v nich uvidím, tu zlobu, kterou budeš směřovat na mě. A nebo jen pár slz, když si uvědomíš co vše si udělala a co vše by se dalo změnit a mohlo být lepší.
Je to horší než jsem si myslel. První den bez tvé přítomnosti. Jen tvůj šátek mi tě ještě připomíná, jinak nic. Nevím jak to přežiji. Bolest od žaludku se už pomalu přesunula na celé tělo a teď se jen bojím. Bojím se o tebe, bojím se tvé srdce a tvou duši.
Dnes celý den svítilo slunce, obloha byla bez mráčků a já vím jaká bude noc. Hvězdy na ní budou zářit jako vždy zářily tvé oči, když jsem tě líbat a nebo jen hladil. Dnes v noci budu plakat.
Několik slz mi ukápne do tvého šátku, který si mi tu jako ubohou vzpomínku na tebe zanechala. Budu cítit tvoji vůni a tím budu plakat více a více. Teplé slzy mi za několik okamžiků budou chladit rozehřáté tváře.
Dnešní noc bude pro mě těžká, budu rád, když se mi podaří usnout. Nevím co bych měl dělat.
Dnešní noc a den co nastane budou jinačí. Nevím v čem, ale bez tebe je vše jinačí.
Víš Merylin, skládám pro tebe tajně básně, do brašny, kterou nosím stále u sebe. Vždy jsem měl strach, že je najdeš a že si nějakou přečteš. Ale dnes, dnes bych byl rád, kdybych je mohl všechny jen a jen pro tebe přečíst. Vše co mám bych přečetl i ta má nejtajnější přání, které jsem si psal jen na malé kousky papíru, nechtěl jsem, abys mě při tom viděla.
Merylin, kdybych tak jen věděl co mám udělat proto abys si se vrátila. Já vím co chceš. Chceš postavit most a dostat se tam, odkaď jsme přišli. Tam na to místo, kde jsi nechala zbytek svého života. Chceš se vrátit a vzpomenout si na to jaké to bylo, když jsi mě ještě neznala. Chceš si opět vzpomenout na ty klidné chvíle pokoje a pohody. Vím také mě to láká, ale vybral jsem si tuhle cestu a ty jsi si ji vybrala semnou. Pamatuješ…
Merylin, jsi moje hvězda na nebi, krev, která mi protéká tělem. Jsi vše na co myslím v jediný okamžik narození. Ale víš, takhle to nejde.
Merylin, Merylin čím jen si, že dokážeš tak moc otravovat moji mysl. Každý kousíček mého já myslí celou dobu jen a jen na tebe. Nedokáže si na nic vzpomenout a nedokáže se na nic pořádně soustředit. Mám strach, že díky tobě přicházím o rozum.
Před tím, než jsem tě poznal to bylo trochu jinačí, dokázal jsem žít. Dokázal jsem normálně mluvit a milovat. Psát příběhy o něčem co neznám. Dokázal jsem žít život, který jsem nikdy nežil. S tebou žiji život, plnými doušky a tak trochu se mi stýská po tom co jsem ztratil.
Merylin, ztrácím se sám v sobě. Jsem jak moře, rozbouřen. Nevím co si mám myslet, nevím co si mám přát.
Den co den ve mně něco vře, boj, který nemá vítěze ani poraženého. Boj, který dnešním dnem nekončí, i když se to může zdát.
Merylin, má útěcho před spory okolního světa.
Mrylin, dívko z oblaků odkaď pochází samotní bohové. Snad ty jsi bohyně a přišla jsi mě utěšovat.
Dívám se na vesnici, jak z ní stále stoupají slabé proužky dýmu. Mám nakročeno, že se vrátím. Přemýšlím nad tím celou noc a celou věčnost od té doby co jsi odešla.
Merylin, otáčím se a pomalu s pláčem odcházím.