Nenávist

Nenávist a nával odporu. To je to, co poslední dobou cítím, když se s ním mám bavit nebo je jenom vedle mně. Proč? Já vlastně nevím. Možná je to tím, že se s ním nedá normálně mluvit. Jeho slovo je vždycky na vyšší úrovni. Vždycky má pravdu a vždycky to myslí nejlíp. Všichni okolo mu nerozumí, protože nemají zájem nebo prostě neposlouchají (a nebo jsou nejspíš blbí).

Už mě to začíná štvát. Návaly zuřivosti, kdy bych nejradši něco rozkopala, zničila..jenom aby to už prostě přestalo. Kdyby se šlo aspoň vybrečet, ale ono to nejde. Vztek semnou lomcuje pokaždé znova a znova. Říkáte si, jestli jste vůbec normální a v pořádku, když dokážete cítit tolik vzteku..nenávisti.

A když už je to nejmíň po sté, co vámi opět lomcuje vztek, uvědomíte si, že to nikdy jiné nebude. Že ho nezměníte, protože on podle sebe nedělá nic špatně, takže nemá důvod se měnit. naučíte se to neslyšet?Ne. Vztek s Váma bude lomcovat znova a znova - až se buď zblázníte nebo se ho naučíte potlačit. A až to dokážete, uvědomíte si, že ho nenávidíte.