Když ti jednou dojdou baterky

„Vidíš ten proužek světla?
Protkl tmu.
Rozestoupila se.
Stíny se sice zvětšily, ale to světlo.
To světlo mi dává pocit bezpečí, jistoty.
Hřeje, cítíš to?
Nehřeje ruce, hřeje u srdce.
Jako by se ve mně rozhořel malý plamínek.
Zablikalo, snad nezhasne.
Potřebuji alespon jeho parsek, nit,
aby stále rozháněl tmu.
S ním zvládnu všechno.
Vím to.
Mám chut tancovat.
Máš taky chut tancovat?
Tak pojd, ale předtím se ještě jednou usměj..“