Den Debil

Dneska jsem měl vážně den debil a musím se s tím svěřit. Všechno začalo už částečně včera – ztracené klíče jsem nepovažoval ještě za takovou hrůzu, ostatně dost často něco hledám. Ráno zapnu Internet a horoskop mi sděluje, že to bude stát za prd. Ještě ho čtu sestře, která je nadšená z toho, že jí předpovídá super den. Musím se smát její pošetilosti, jelikož mě minulý týden předpovídal, že mi začíná nová etapa života, což jsem opravdu nepostřehl. Takže abych se dostal k dnešním ,,skvělému“dnu. Sestra se stěhuje a já jsem se nabídl, že jí se stěhováním pomůžu. V jednu odešla z domu, s tím, že já za ní za hodinu do jejího nového bytu dorazím. Ještě jsem si chtěl uvařit čaj, ale jelikož nám odešla rychlovarná konvice, tak, že to uvařím na sporáku. Dal jsem si vodu do kastrůlku, zapálil a odešel. Ve dvě jsem už byl u sestry v bytě, tak to okukuju, chválím a ve tři hodinu se oba sebereme a míříme na nádraží. Já jsem pověřen koupí nové rychlovarné konvice a sestra chce ještě koupit nějaké drobnosti do bytu. Usedneme na lavičku a mě to dojde. Voda – sporák – plyn.
,, Doprčic, já nevypnul vodu.“
,, No to si děláš srandu,“ nevěřícně na mě valí oči sestra
Takže následuje sprint k domu mého strejdy(myslím, že dnes padl nový světový rekord na 200 metrů), kde najdu bratrance a překotně mu vysvětluju, že jsem idiot a nevypnul sporák. V hlavě už mi běží představa našeho domu v plamenech, popřípadě jak je uvnitř nedýchatelno od plynu. Nakonec je z toho bratranec ještě vyděšenější než já a my vyrážíme po rozkopané silnici, na kterou se nesmí vjet, směrem k našemu domu. V hlavě už mám připravenou hysterickou scénu pro policii, kdyby nás zastavili, ale naštěstí ji nemusím použít. Doma šíleně odemykám a se štěstím zjišťuju, že nehoříme. Letím do kuchyně a z kastrůlku se kouří, ale plamínek od plynu pořád hoří. Uffff…
Nakonec jsem stihnul i ten vlak, ale celou cestu jsem musel div nekřísit moji sestru, navíc jsem si pořád představoval, co by se stalo a pořád jsem si vybavoval ten moment, kdy jsem otočil kohoutkem od plynu. Cestou z vlaku jsme potkali hasiče a já si říkám:,, Je to jasný, to jsme určitě my.“ Naštěstí se ten den už nic nestalo, jen jsem pak doma oznámil, že jsem včera vstoupil do sboru dobrovolných hasičů, za což mě náležitě vysmáli….