Pohled dítěte

Malá Veronika seděla nad hrou a tiše si broukala. Bylo jí teprve pět let a vy byste si řekli že jí nic netíží. Přitom ale pořád přemýšlela a snažila se pochopit svět dospělých. „Dospělí pořád něco píšou. Popíšou spoustu papírů a zase je pak vyhoděj. A vůbec nemalujou. A když už kreslej tak jen malinké obrázky na okraj papíru. A navíc jednobarevné. Nebo taky pořád ťukaj do počítače. A seděj a ťukaj strašně dlouho.“ myslela si. „A taky nemaj rádi hračky. Vždycky se zlobí když nechám někde svoje věci a oni je musí překračovat… Hodně čtou. Knihy, časopisy a noviny. Ale jejich knihy nemají obrázky jenom samá písmenka. To ale musí být nuda.“ Verča koukla na tatínka jak čte noviny a na maminku jak se líčí u zrcadla. „Že je to baví. Táta furt čte a maminka se často maluje. Dává si růžovou a modrou a všechny možný barvičky. Taky bych se chtěla líčit ale to nemůžu. Mám to zakázaný. Vždycky když to tajně zkouším tak se pak maminka zlobí.“ Znovu se podívala na maminku. Ta se teď držela za hlavu a mačkala si spánky. Veronika si pomyslela : „Aha, zase jí bolí hlava. Tatínka taky bolí často. A občas maminku bolí bříško a záda a hodně spí. Dospělé pořád něco bolí.“ Tatínek zvedl oči od novin. „Moc ti to sluší.“ řekl uznale. Veronika se znovu zamyslela : Maminka je hezká. Má vždycky hezké šaty a dneska vypadá jako princezna. Ale pořád chce abych byla taky upravená a učesaná jenže mě to nebaví. A už vůbec nemám ráda česání. Brr.“ Verčina maminka se otočila. „Možná bychom neměli chodit. Bolí mě hlava a Veronika…“ „To nemyslíš vážně! Už máme lístky a rezervaci. Přestaň dělat hlouposti. A už pojďme.“ Vyjel na ní tatínek. „Dospělí často křičí. A hádají se. Ale občas jsou šťastní a dokonce si zpívají. Ale já nerozumím tomu co zpívají. Je to prý cizí jazyk.“ Maminka se konečně připravila a s tatínkem se šli obouvat. „Mami já chci jít s vámi.“ zakňourala Veronika. „Až vyrosteš Verunko. Budeš velká jako já a táta. Pak půjdeš taky.“ Ten večer si malá Veronika přála aby nikdy nevyrostla. Žádný ples nestál za to aby se z ní stal onen šílený dospělý člověk.