Pionýrka

Stála stráž u pomníčku padlého vojína. Vedle ní sem stál já i on. Na krku nás škrtil červený pruh látky. Do mozku v tu dobu díky svislé poloze proudilo jen velmi málo krve. A oni tam na tom slunku stáli jako dva kokoti. Kdo byl onen muž co život složil? Hrdina či náhodný chodec nebo zbabělec co utíkal. Výměna stráže ta ji snad odváže. V tváři růž na posteli nůž. Lež nebo běž. Hodina do výměny svršky na zemi. Klín. Hodina pravdy. Vždy připraven. A zase stojíme slunci blíž.
PS: Můj odkaz: "Zeptej se Jirky Paroubka, zda ty moje sirky, nejsou u pionýrky".(Jirka ví už od Blanky, že není blanky)