Prokletí minulosti

Trápení. To je spousta bolesti. Trápit se pro to, co jsem nikdy nedokázala a nedokážu. Nedokážu někomu do očí říct, že ho mám ráda. Možná proto jsem sama. Jsem sice moc ráda, že mi holky chtějí někoho najít, ale já o to nestojím...
Bosýma nohama češu trávu a prchám před paprsky vycházejícího Slunce. Asi jsem prchlivá, nevím. Ale přece mě to Slunce dohoní, jak jinak. Snažím se nad stromy zahlídnout tvář, ale obloha mlčí. Ve tvářích ostatních hledám odpovědi, ale bez úspěchu. Možná je to prokletí z minulosti, že jsem sama... Jednou se mi zdál moc živý sen na to, abych ho za sen jen považovala.

Dívka přisouzená muži, i když ho nemiluje. Ale je s tím smířená, bude se sice vdávat mladá, ale on je zajištěn. Při jarních slavnostech potká člověka, který jí ukáže život z jiného pohledu, ale ona ho později odmítá. Bojí se, aby si ostatní nemysleli, že s ním něco má. Jednou přijde k ní domů a prosí jí jen o přátelství. Do domu vtrhne budoucí muž s kamarády a odsoudí ho k oběšení. Dívka ho prosí, ale bez úspěchu. Načež je také obviněná a umírá na šibenici vedle něho.

Dodneška hledám odpovědi, zda to byl jen sen nebo skutečnost. Mezi spousty obličejů hledám ty ledově modré oči, plné náklonosti a hřejivého tepla. Doufám, že jednou tu nenaplněnou lásku najdu a zlomím minulost. Zlomím prokletí svého života a uvolníme obě duše, aby se zase spojili v jedno.