V odéru propocených dresů

Nastala chvíle velkých oslav, neboť po tolika letech utrpení a nepochopení jsme konečně dostaly na tělocvik ženskou. Naše modlitby byly přece jen vyslyšeny. O pár let starší, příjemná, usměvavá a sympatická slečna s šátkem ve vlasech nás uvítala do tohoto zátěžového předmětu s pozitivním postojem, zahrnujícím také soucit s handicapovanými jedinci, mezi něž patřím i já. Zatímco holky hrály nějaké sportovní hry, zůstala jsem sedět v klidu na lavce a vychutnávala jsem si dar, jímž mě výběrce vyučujících obdařil.
Po chvíli se z budovy vyřítilo stádo nadšenců do fotbalu, v čele s naším bývalým tělocvikářem. Po prvním dopadu míče na hřiště se rozpoutalo pekelné zápasení o góly, kterému jsem mohla tiše a nevěřícně přihlížet.

Sledovat chlapy při fotbale je zvláštní. Nikdy nevím, jestli se mám smát nebo brečet, když vidím, jak se chudáci snaží, podkopávají si nohy, jak odrážejí balon hlavou a rozmazávají se po zemi, jen aby se trefili do branky nebo ji ubránili. Někteří jsou dokonce schopni pro míč přeletět přes plot, jako to udělal Štěpa z oktávy, jemuž nahrál jistý šikovný chlapec tak vysoko a tak daleko, že míč skončil na ulici mezi lidmi a on se tam pro něj v zápalu statečně vrhl.

Nejvíce mě ohromil Radek. Netušila jsem, že i chlap může dostat své nohy do takového úhlu jako nějaká baletka. Pohrával si s míčem lehce, nelítostně odrážel ostatní od sebe, jen aby ho mohl bezpečně dovést k brance. A přestože brankář byl dlouhý, široký i bystrozraký, Radek mu tam ten míč prostě střelil. Zbytek mužstva se válel po zemi, a když se jeho členové během několika sekund vzchopili, opět hrdě nastavovali svou hruď či hlavu letícímu míči.

Jejich lesklé zpocené obličeje zrcadlily sluneční paprsky a oslepovaly obě mužstva navzájem tak, že někdy jim míč přeletěl přes celé hřiště, aniž by si toho všimli. Občasné nadávky byly kompenzovány různými tresty - Štěpa nadělal během hry velké množství kliků udělených profesorem, který se tak tak vyhnul ráně míčem do hlavy.
Vždycky když se hoši pustí do nějaké sportovní hry, tak s odhodláním a velkou prudkostí.
Například takový Lukáš, ten málem rozbil okno pedagogické škole, a potom téměř sejmul veverku, která vyděšeně prchala mezi stromy, kam míč dopadl. Štěpa Lukášovi následně přihrál míč přímo do zadku.

Jakmile hoši skončili hru, posadil je profesor vedle mě na lavku. Upocení a udýchaní chlapi vedle mě - totálního antitalentu na veškerý sport. Možná jim jednou budu dělat roztleskávačku. Nikdy ale nepřestanu žasnout nad tím, že se kvůli několika gólům dovedou někteří lidé skoro zabít.